Jihlavský festival dokumentu chce myslet filmem
26. 10. 2004 -red- [Econnect/MFDF] -
Dnes večer v jihlavském kině Dukla začíná již 8. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů. Tento festival je jediný svého druhu ve střední Evropě a každoročně nabízí ke shlédnutí desítky vynikajících dokumentárních snímků, které prostřednictvím filmového záznamu zrcadlí život a svět kolem nás. Letošní ročník se také věnuje žhavým aktuálním tématům dneška jako je vzestup moci nadnárodních společností, globalizace a Spojené státy po 11/9 či sociální problematika menšin nebo domácího násilí.
„Ústředním symbolem jihlavského festivalu je trychtýř. Předmět, kterým kromě tradičního využití můžeme také naslouchat či hledět na svět. Ať ho přiložíme k oku jakýmkoli z obou konců, pokaždé vidíme stále stejný svět, ale vždy jinak. Trychtýř se tak stává metaforickým prostředkem vnímání a oživování myšlení. Záměrem organizátorů je, aby celý festival fungoval podobně. To dokládá i ústřední motto, kterým je zvolání: "MYSLET FILMEM!"“, říká o festivalu jeho ředitel a zakladatel Marek Hovorka.
Program 8. ročníku MFDF Jihlava je rozdělen do 10 sekcí, z toho dvě jsou soutěžní: již tradiční průřez nejlepšími středoevropskými dokumenty uplynulého roku Mezi moři a otevřená soutěžní sekce Česká radost, mapující různé tendence ve vývoji českého dokumentu. Další české dokumenty představí letos poprvé také nesoutěžní blok filmů ČT uvádí. Zásadní filmy současného světového dokumentu se promítají ve dvou sekcích: Bedekr pravidelně představuje filmy v stávajícím roku oceněné na jiných významných světových festivalech, Dobré dílo zviditelňuje filmy nepovšimnuté oceněním, leč výjimečné.
Rozsáhlé profily významných a přelomových postav světového dokumentu (často v našem kontextu málo známých či zcela neznámých) uvádějí Průhledné bytosti. Festival letos složí poctu dvěma kinematografickým velikánům (průkopník cinéma vérité Jean Rouch, lotyšský dokumentarista Herz Frank). Nová kategorie IDFA.europe.doc představuje největší evropský festival dokumentárních filmů – amsterodamský IDFA. Noc s FAMU i letos uvede překvapivé filmy nastupující filmařské generace a Zvláštní uvedení představí mimo jiné snímek Pavla Štingla Mír jejich duší ve světové premiéře.
„Jihlava v době festivalu není jen místem projekcí, je skutečným živým středem inspirativních setkání a diskusí - filmů s filmy, filmů s diváky, diváků s diváky. Rozhovory a besedy ihned po filmech, rozmluvy v předsálích kin a na ulicích, články ve výjimečném festivalovém katalogu či ve festivalovém deníku, každodenním průvodci mezi kiny a krabicemi filmů v nich. Pro unavené oči autorská čtení, koncerty, divadelní představení a happeningy,“ dodává Hovorka.
Aktivisté s kamerou aneb odvrácená tvář globalizace
K letošním výjimečným festivalovým projekcím patří uvedení provokativního filmu Korporace, jednoho z nejúspěšnějších kanadských dokumentů posledních let a vítěze Ceny diváků z festivalu Sundance, který bude představen v české premiéře. Ústředním tématem filmu je otázka: Mají nadnárodní korporace větší moc než jakákoliv vláda? Film do hloubky analyzuje povahu korporátní instituce, její dopad na planetu, a schopnost lidí na ni reagovat. Ve filmu vystoupí mimo jiné Noam Chomsky, Michael Moore či Milton Friedmann, ale také více než 30 členů různých korporací nebo jejich kritiků, včetně vysoce postaveného konzultanta FBI a jednoho korporátního špeha. Film dosud posbíral 21 festivalových ocenění.
Mezi další zajímavé snímky patří rozhodně kontroverzní film Michaela Moora Fahrenheit 11/9, který vyvolal velkou odezvu ve Spojených státech a ve světě v souvislosti s blížícími se volbami amerického prezidenta. Krátký protestní film Boj s paranoí režisérky Jacobsenové analyzuje podmínky panující po jedenáctém září na americkém velvyslanectví v norském Oslu, jehož budovou musí Jannicke při cestě mezi kinem a svým domovem projít. V celosvětovém boji proti terorismu se její všední cesta promění na zápas mezi láskou k filmu a strachem ze strážcovy zbraně. Americký velvyslanec, považující zostřené podmínky za přirozené, usiloval o vysvětlení tohoto satirického dokumentárního filmu, dokonce se pokusil zabránit jeho dokončení.
Neotřelý pohled na antiglobalizační aktivisty přinese snímek Yes Men. Nejoblíbenějším cílem dvojice „The Yes Men“, známé provokativními pamflety a šílenými převleky, je Světová obchodní organizace. Jako hosté konference WTO ve Finsku volali po znovuzavedení otroctví a přítomné manažery uváděli do rozpaků vystavením obrovitého falu. Na setkání v Sydney přišli s prohlášením, že WTO rozhodla o svém rozpuštění, zprávu přejala média a chvíli trvalo, než byl jejich podvrh odhalen. Díky antiglobalizační vlně si získávají stále větší popularitu. Jejich spor s rozpínavou státní a soukromou mocí je ale velmi jemný a humorný, svoje provokace vnímají jako přirozené právo na sebeobranu
Mezi programové lahůdky bude jistě patřit i projekce filmu dokumentaristické legendy Fredericka Wisemana Domácí násilí 2. Po prvním dílu projektu Domácí násilí, v němž nás režisér přivedl do největšího útočiště pro ženské oběti a jejich děti na Floridě, zachycuje jeho pokračování soudní stání řešící konkrétní případy. Ve třech soudních síních se setkáváme s útočníky i oběťmi, soudci se ze změti tvrzení obou stran sporu pokoušejí odvodit fakta a převést je na zákon. Více než sto hodin natočeného materiálu zhušťuje Wiseman do průzkumu dvou oblastí: fenoménu domácího násilí vlastního intimní instituci manželství a instituce soudu. Emoce prosívá mechanismus soudní moci, výpovědi obou stran o události proměňuje na zápis, z šablony zákona pak vychází rozsudek, pokoušející se stanovit míru utrpení a odpovědnosti.
V české premiéře bude uveden americký dokument Super Size Me režiséra Morgana Spurlocka, jeden z vítězných snímků z letošního festivalu v Sundance, v němž se režisér na vlastním těle snaží zjistit, proč jsou Američané tak tlustí, a sám začne k snídani, obědu i večeři konzumovat pouze jídlo od McDonald´s. Třikrát denně si vybíral z jeho menu, okusil vše, a pokud byla v nabídce zvýhodněná větší porce, nesměl odmítnout. Přijatá omezení byla východiskem pro zkoumání situace, kdy skoro čtyřicet procent amerických dětí trpí nadváhou a dva ze tří dospělých bojují se zdraví ohrožující obezitou.
Téma autor nevnímá jen jako jejich osobní problém, připomíná náklady na zdravotní péči a především se ptá, zda není na vině způsob stravování v řetězcích rychlého občerstvení. Rychle utišitelný hlad je dobře obchodovatelný, podpořen mohutnou reklamou je sice základem prosperity firem, ale na druhé straně vede ke zvláštní společenské destrukci. Filmařovo hledání odpovědí v dvaceti amerických městech přineslo mimořádný divácký ohlas, síť McDonald´s mezitím uvedla na trh salátové light menu, obsahující ovšem téměř stejné množství kalorií jako slavný Big Mac.
Z českých filmů bude uveden ve světové premiéře nový film režiséra Víta Janečka Pravidla hry, sledující principy fungovaní různých mocenských struktur v souvislosti s pražským summitem NATO. Dále dokumentární studii Den E, natočenou třemi štáby na třech různých místech České republiky v den vstupu země do Evropské unie.
Kubánská revoluce na filmovém plátně
„Dejte mi dvě fotky, hudbu a střihací stůl a já vám dám film,“ to jsou slova kubánského dokumentaristy Santiaga Álvareze, jehož dílo se vyznačuje neuvěřitelným minimalismem, nečekaným spojením obrazu a zvuku, využitím archivních materiálu k vytvoření svébytného příběhu a nesmírnou citovou angažovaností, kterou do filmu promítal. Bývá označován za mistra improvizace a osobního kronikáře Fidela Castra, neboť forma a obsah jeho díla jsou neoddělitelně spjata s historií jeho země a hlubokým komunistickým přesvědčením. Když říkal, že filmaře z něho udělala revoluce, nebyla to pouhá nadsázka. Álvarez, syn španělského anarchisty, odešel v osmnácti letech do Spojených Států, kde se do roku 1941 živil lecjakou prací, ale po vyhlášení války Německu se vrátil na Kubu. K filmu se dostal až ve svých čtyřiceti letech v pohnutých dnech Castrovy revoluce roku 1959, kdy byl založen Kubánský filmový institut (ICAIC). Álvarez, ač nováček, projevil jako vedoucí zpravodajské divize Noticiero ICAIC Latinoamericano (Latinskoamerický zpravodajský týdeník ICAICu) nesporný filmařský talent, když se při natáčení zpráv nevzdal estetických ambicí a nezvyklým kombinováním a stříháním se snažil v divákovi navodit různé asociace. Svou podporu Fidelovu režimu neskrýval, naopak všemi prostředky (kladl zvláštní důraz na působivost zvuku, nejen mluveného slova) komunistické hnutí ve svých filmech propagoval.
Snaha o revoluční inovátorské pojetí filmování, které by korespondovalo s revolučními změnami, ve společnosti sklidila plody úspěchu a uznání. Filmy jako Hasta la victoria siempre (1967) – posmrtný hold Che Guevarovi, L.B.J. (1968) – satira proti Lyndonu B. Johnsonovi nebo 79 primaveras (79 jar, 1969) – pocta Ho Chi Minhovi již vešly do dějin světové kinematografie. Nicméně s přibývající politickou agitací v sedmdesátých letech ustupuje z Álvarezových filmů estetika a nahrazuje ji ideologie a didaktičnost.
Do své smrti v roce 1998 natočil Álvarez kolem 700 filmů, ovšem většina z nich jsou jen záznamy politického působení Fidela Castra. Přes kontroverzní vyznění je jeho tvorba nadčasově vitální, a přes svůj experimentální charakter všem přístupná, takže inspiroval řadu dalších dokumentaristů a skupin (naposledy Travise Wilkersona, autora dokumentu Accelerated Developement: In The Idiom of Santiago Álvarez, 1999). Otázku jak se postavit k ideologickému poselství Álvarezových filmů, nechť si po jejich zhlédnutí položí každý sám. Na festivale budou v dramaturgii Davida Čeňka uvedeny dva bloky projekcí Álvarezových filmů.
Česká radost
O cenu pro nejlepší český dokumentární film se na letošním festivalu utká 17 filmů. Patří mezi ně zahajovací film studentky pražské FAMU Margarety Hruzy, která natočila citově zaujatého průvodce po vlastní rodině, v němž hledá příčiny jejího rozpadu. Noční rozhovory jsou komorní mapou citové paměti dětství stráveným v Norsku, studiem v USA a „návratem“ do Čech. Odpověď na otázku, kde skutečně je její domov, hledá režisérka při společných setkáních členů rodiny žijících každý svůj život v různých částech světa.
Dalšími soutěžními filmy promítané za účasti režisérů budou etnografický dokument o sibiřské současnosti Afoňka už nechce pást soby Martina Ryšavého, portrét sardinského encyklopedisty Aqua Fosilot Medicaod Lucie Králové, či portrét Věry Chytilové nazvaný Cesta od Jasminy Blaževič. První česká reality show Český sen Filipa Remundy a Víta Klusáka a Tatínek aneb Mramorizace Zdeňka Svěráka jsou již známé z kinodistribuce.
Svůj film ESHQ uvede na festivalu Jana Počtová osobně, stejně jako Hana Valentová film If Presence of Artificial Inteligence či Andrea Culková dokument Interní sdělení. V České radosti nalezly své místo také dokument Terezy Kopáčové Kristova léta, dámy…, Okamžik Jiřího Menzela, Pavel Tigrid – Evropan Heleny Třeštíkové, To všechno z lásky Tomáše Kudrny, Zámek Zmizík, Paliva Vladimíra Voříška a film beze slov Kočárkárna Tomáše Pěchoučka.
Mezi moři
V sekci, která se snaží poukázat na různorodost, ale zároveň známky středoevropanství těchto dokumentaristik, bude vzájemně konfrontováno celkem 16 snímků ze šesti zemí. Z nových českých dokumentů se soutěže zúčastní Český sen Filipa Remundy a Víta Klusáka a Noční hovory Margarety Hruzy. Čtyřmi filmy budou zastoupeni rakouští filmaři: Nikdy to nepochopíš Anji Salomonowitz, Místa vzpomínek Mariky Rakoczy, Handbikemovie Martina Brucha a Toto není oblast srdce Andrease Horvatha.
Polský čtyřlístek dokumentaristů tvoří Leszek Dawid, který natočil Bar na Victoria Station, Maciej Cuske s filmem Kúra, Bartek Konopka s Baladou o koze a Maria Zmarz-Koczanowicz, která nazvala svůj film Uhlí. Maďarskou dokumentární tvorbu zastupuje Haraburdění od Lehela Oláha, Film pro piano (mikrokosmos) od Sándora Sillóa a Zlatá salaš od Deszö Zsigmonda, dalšího festivalového hosta. 1.35 zní název filmu Milana Baloga ze Slovenska a ze Slovinska si své dílo nazvané Prsten přiveze osobně Angus Reid, žák Petera Mettlera.
Poslední film, který se soutěže středoevropských filmů zúčastní, má velmi příznačný název: Přes hranice, neboť se pokouší o vymezení středoevropských zemí k hranicím všeho druhu Autorsky se pod něj podepsali polský, český, slovenský, maďarský režisér a slovinská režisérka. Jmenovitě Pawel Loziński, Jan Gogola, Peter Kerekes, Robert Lakatos a Biljana Cakic-Veselic.
Doprovodný program
Tradičně se v Jihlavě dostane ke slovu také literatura. Ze svých knih přijedou předčítat Guy Gauthier (porotce středoevropské soutěže) a Karel Vachek. Na podněty bohaté bude setkání s redakčním okruhem časopisu Tvář a jiné přednášky – Dílnu povedou režiséři Pavel Koutecký, Jan Šikl, Rudolf Adler a výtvarnice Kateřina Šedá – a besedy (České televize, časopisu Koneckonců, Středoevropského semináře). Každý večer od středy do soboty budou mít účastníci festivalu možnost slyšet hned několik kapel různých stylů a DJ’s z Čech i zahraničí: Khoiba (ČR), Texas (Kanada), Dlhe diely (SR).
Letošní hlavní hudební atrakcí je bezesporu koncert newyorského kapelníka a klavíristy Uriho Cainea a jeho ansámblu, jenž po dvou vyprodaných koncertech goldbergovských variací v Praze (festival Struny podzimu) představí v Jihlavě své jazzové pojetí Mahlerových skladeb.
Hlavní doprovodnou akcí festivalu je veřejně přístupná Burza námětů: obchodní setkání autorů dokumentárních filmů a zahraničních televizních producentů (commissioning editors). Jde o vzdělávací projekt jediný svého druhu ve střední a východní Evropě, který by měl domácím i východoevropským režisérům otevřít cestu k mezinárodním koprodukcím a naučit je, jak prosazovat své projekty na evropském filmovém trhu.
-red-
|