Ne před slunce západem - spekulativní sociofantazie
6. 2. 2004 - PRAHA [Econnect]
Sinisalo čerpá z finské mytologie a do všední skutečnosti dosazuje postavu lesního trolla. Tajemnou noční šelmu stranící se lidského společenství natolik důkladně, že se ji podařilo vědecky popsat až na počátku dvacátého století. „Chtěla jsem dokázat, že trollové skutečně existují,“ říká Johanna Sinisalo a odmítá jakékoli pochybnosti. Její mystifikace je dokonalá. Čtenářům předkládá novinové výstřižky, citace z přírodovědných knih a webových stránek, úryvky ze starých pověstí, texty písní a říkadel.
Některé texty jsou zcela autentické, některé trochu pozměněné, jiné si autorka vymyslela úplně. Novinové zprávy varují obyvatele měst, že letošní nebývale teplý podzim může být příčinou častějšího výskytu větších šelem v okolí aglomerací. Šelmy, které se jindy již uchylují k zimnímu spánku, se zmateně potloukají krajinou hledajíce potravu…
Reklamní fotograf Mikael, okouzlující zlatovlasý homosexuál, přezdívaný Anděl, najde za popelnicemi mládě lesního trolla. Myslí si, že je to kočka, zarazí jej ale tvář podobná člověku. Vezme jej k sobě domů. Teprve pak mu svitne. Surfuje na internetu, hledá v moudrých knihách, nenápadně se radí s přáteli. Chová trolla v tajnosti ve svém bytě. Podobným způsobem jeho soused vydržuje filipínské děvče, které si koupil na inzerát. Mikael svého trollího přítele zneužije pro novou reklamní kampaň. V honbě za senzací spouští kolotoč nešťastných náhod, které vedou k odhalení tajemství. Musí nalézt bezpečné útočiště nejen pro trolla, ale i pro sebe. Nalézá jej daleko v horách, daleko od měst plných pokřivených mezilidských vztahů.
Příběh se nese ve svěžím rytmu umocněném rychlým sledem krátkých kapitol. Střídání vypravěčů po několika stránkách připomíná pohyb filmové kamery. Čtenář si ale odnáší mnohem více než pouhý divák. Stává se návštěvníkem vnitřního světa jednotlivých postav. Vidí rozmanitost interpretací jedné skutečnosti, sobeckost a intrikářství, neupřímnost, která nás zbavuje možnosti vzájemně si porozumět. Román je rozdělen do čtyř částí. Jejich názvy jsou úryvky z textů lidových písní a metaforicky naznačují další vývoj příběhu. Západ slunce, který se objevuje v názvu knihy, je okamžikem, kdy trollové ožívají a vylézají ze svých skrýší.
Johanna Sinisalo si se čtenářem hraje. Získává jeho důvěru a vybízí k zamyšlení, jestli by se to všechno opravdu nemohlo stát. Poukazuje na emocionální prázdnotu světa kolem nás a ptá se, zda je lidská civilizace skutečně na vrcholu vývoje. Nebo žijeme zaslepeni jen jedním z mnoha způsobů nahlížení na svět? Vidíme pouze to, co hledáme a co chceme vidět. Možná, že jste dosud trolla nespatřili, ale zkuste připustit jeho existenci. Před sto lety, například, nikdo nevěděl, jak rozumět pojmu homosexualita, přesto bychom takové vztahy našli v každé době.
“Divná věc, že existují města a města. Města ve městech,“ říká Johanna Sinisalo ústy románového hrdiny: „Psí město je vystaveno z pachů, hranice mezi bloky označuje různé aroma psího čurání a každý pach je jako šáteček třepotající se ve větru, slovní bublina…Vzduch houstne těmi signály, ale pes je rozezná naprosto plynule a na rozdíl od člověka si vůbec neláme hlavu se vší tou kakofonií fotonů, kterou působí barvy, tvary a změny světla.
Pak jsou města různých lidí. Existuje město určitého typu žen, pro něž jsou ulice definované tím, jaké jsou na nich obchody, na jaké úrovni jsou tamější módní butiky, parfumerie, zlatnictví a obchody s obuví. Město opilce se zas skládá z hospod, stánků s vuřty, obchodů Alko, průjezdů, kde si můžete ulevit, aniž by vás někdo chytil, z bytů kamarádů, které člověk může pumpnout o peníze nebo u nich přespat. Značkový módní butik opilec ani nevidí, protože pro něho nemá žádnou funkci, stejně jako elegantní žena nevidí tu zaplivanou hospodu, protože pro ni neexistuje.“ (str. 107)
Knihu vydalo nakladatelství One Woman Press v roce 2003. Z finského originálu ji přeložila Viola Parente-Čapková.
ISBN 80-86356-22-1 / 277 stran, brož., 144 x 205 mm, cena 277 Kč
(cena pro členky/členy klubu 249 Kč).