Výstava NEviditelní zprostředkuje pohled do romských osad

26. 7. 2007 - PLZEŇ [Econnect]

V plzeňské Galerii Bílé nároží se 2. srpna od 17. hodin uskuteční vernisáž výstavy dokumentárních fotografií Lukáše Houdka z romských ghett a osad s názvem NEviditelní. Výstava potrvá až do 31. srpna a pořádá ji občanské sdružení Ponton, které se dlouhodobě věnuje začleňování nejrůznějších sociálních a etnických skupin do společnosti a šířeji též romské problematice.

Jejím autorem je student 3. ročníku romistiky na FFUK v Praze Lukáš Houdek. Ten již v červnu roku 2006 na sebe upozornil putovní autorskou výstavu Hello Pakistan, která zachycovala osudy Pakitánských dětí a jejich rodin, které byly zahrnuty do programu humanitární pomoci MVČR Pákistánu (MEDEVAC) po zemětřesení v roce 2005. V případě instalace pro plzeňskou Galerii Bílé nároží se však bude jednat o soubor čtyřiceti snímků pořízených během cest autora po romských ghettech a osadách v několika zemích Evropy.

„Cyklus Neviditelní vznikal od roku 2005, kdy jsem poprvé vzal svůj analogový fotoaparát do Matiční ulice v Ústí nad Labem. Mezitím jsem procestoval několik dalších romských aglomerací. Snímky, které budu na výstavě prezentovat, pochází z již zmíněné nechvalně proslulé Matiční ulice a také z několika slovenských romských osad. Některé snímky jsou z komunity rumunských Romů v Paříži. Dále se objeví snímky z Ukrajiny, ale také z protestu Romů v dubnu letošního roku před Úřadem vlády proti politice a výrokům Jiřího Čunka,“ říká autor výstavy.

„Autor ukazuje Romy takové, jací se mu jeví na základě jeho osobních zkušeností a několikaletého zájmu o romskou problematiku. Součástí výstavy bude také audioinstalace, která by měla návštěvníkům zprostředkovat nahlédnutí do víru života romské osady,“ dodává Jan Frisch z pořádajícího sdružení Ponton.

Lukáši Houdkovi pomáhá v komunikaci s Romy především znalost romštiny. Dle jeho vlastních slov se mu tím otevírá brána dovnitř a postupem času je schopen získat si jejich důvěru. Do romské komunity chodí především jako romista. Funkce fotografa je až na druhém místě. Fotografuje až po nějaké době po seznámení a vzájemném bližším poznání.

„Nefotografuji věci, které obyvatelé osady nechtějí, abych fotil. Ani z nich nedělám cvičené opice. Fotím to, co cítím, že chtějí, abych zachytil. Řekl bych, že je to spíše věcí empatie,“ komentuje Houdek svoji práci. V současné době se Lukáš Houdek věnuje zpracovávání tématu stárnoucích homosexuálů v české společnosti a také projektu United peoples of London, který má být koláží klasických fotografií rozmanitých obyvatel této metropole s fotografiemi cestujících londýnského metra pořízených mobilním telefonem.

Tomáš T. Kůs

DISKUSE - KOMENTÁŘE: