Terénní sociální pracovníci složili zkoušky
4. 12. 2003 - BRNO [Econnect/DROM]
Slavnostním předáním certifikátů třiceti terénním sociálním pracovníkům byl včera zakončen vzdělávací program, pořádaný už podruhé sdružením Drom. Program včera završily ústní zkoušky, které účastníci programu úspěšně složili – a mohla jim tak být předána osvědčení za účasti zmocněnce vlády pro lidská práva Jana Jařaba a paní Fumiko Kashiwa, „junior program oficer“ Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR).
„Zkoušky právě složilo třicet frekventantů z téměř všech krajů. Dvě třetiny z nich jsou zaměstnanci místních samospráv a třetina pracuje v neziskových organizacích. Kromě „klasických“ terénních sociálních pracovníků se kurzu účastnily i dvě romské policejní asistentky, které pracují v ostravské neziskové organizaci Vzájemné soužití v programu „Lichva v romských komunitách“ podporovaném mimo jiné vládou ČR a Ministerstvem vnitra. O organizaci tohoto programu mají zájem jednotlivé kraje a v současné době pomáháme s vybudováním podobného programu na Slovensku,“ informovala ředitelka vzdělávacích programů pro terénní sociální pracovníky Laďka Češková.
Profesní skupinu terénních sociálních pracovníků (TSP) již několik let podporuje Rada vlády pro záležitosti romské komunity. „Tento program, který se vyvíjel po tři roky, je v oblasti sociální práce stěžejní, protože systémově přispívá k reorientaci sociální práce od mechanického modelu řízení shora – úředníky – k modelu individuální práce, kdy sociální pracovník chodí do terénu a snaží se příčinám problémů klientů porozumět a kauzálně je řešit, tak jak tomu je ve většině vyspělých zemí. Druhým důvodem, proč vláda tento program podporuje, je fakt, že terénními sociálními pracovníky jsou sami Romové, a tím se stávají aktivními tvůrci svého vlastního osudu,“ vysvětlil Jan Jařab. „Vláda ČR podporuje program deseti miliony ze státního rozpočtu,“ upřesnil.
Terénní sociální pracovník funguje jako zprostředkovatel informací mezi klientem a institucemi, k čemuž je třeba uměl získat respekt u obou stran. TSP se pohybují v sociálně vyloučených, často romských lokalitách, které musí dokonale znát, musí umět definovat klíčové problémy svých klientů a řešit je (například kontaktováním kompetentních institucí). Důležitá je rovněž schopnost motivovat klienty k nastartování a udržení změn v jejich životním stylu. Vzdělávací program je koncipován tak, aby tyto potřebné schopnosti TSP podpořil a rozvíjel. Zaměstnavateli TSP jsou nejčastěji instituce veřejné správy a nevládní organizace.
„V terénu pracuji třetím rokem pro Městský úřad Náchod. Teréňák bývá často osamocen na úřadě, je prostředníkem mezi sociálně vyloučenou lokalitou nebo společensky vyloučeným klientem a institucemi státní správy nebo samosprávy, úřadem práce, policií, školou a podobně,“ popsala své zkušenosti účastnice školení Jarmila Šenková, podle níž musí být terénní sociální pracovník psychicky odolný kvůli nátlaku jak ze strany úřadů, tak ze strany klientů. „Je třeba, aby se teréňák dále vzdělával, aby se vyrovnal vědomostmi klasickému úředníkovi. První výsledky práce teréňáka budou vidět až za několik let, neboť vést klienta k samostatnosti je zdlouhavý a namáhavý proces,“ dodala.