Fórum 50 % vyzývá: Političky, nedejte se!
17. 12. 2008 - PRAHA [Econnect/Fórum 50 %]
Ženy v české politice musí čelit celé řadě překážek a těžkostí, které jdou často nad rámec toho, čím v politice procházejí muži. Příčina je dvojí. Jednak v politice stále převažuje mužský styl vedení, který současný premiér Topolánek přirovnal ke smradlavé hokejové šatně, dále je to přetrvávající stereotypní představa (kterou trpí muži i ženy), že muži jsou k politice jaksi více předurčeni či vybaveni.
Tyto okolnosti shrnula kdysi naše přední politička Buzková: „Ono je pro muže vždycky nějak jednodušší urazit ženu“. Své by mohly vyprávět i další ženy v politice činné. Některé z nich se obracejí o pomoc či radu na organizaci Fórum 50 %, která usiluje o vyrovnané zastoupení žen a mužů v rozhodovacích pozicích. Cílem není pomsta ani odplata. Většinou se jen chtějí svěřit, nechat si poradit, ale čím dál tím častější motivací je také chuť dát o sobě vědět ostatním političkám, aby se podobnými zážitky nenechaly od veřejné angažovanosti odradit.
Příběhy tří z nich jsou následující: Šárka Drobná je místostarostkou Kralup nad Vltavou. Od svého mnohem staršího kolegy v zastupitelstvu dostala lekci. Budeš-li mne podporovat, budeme spolu dobře vycházet, obrátíš-li se proti mně, bude s tebou zle. Když odmítla krýt jeho trestný čin - falšování zápisu ze schůze zastupitelstva, následovaly urážky, osočování, obviňování, a to všechno navíc skrze média. Jak sama říká: „Udělal mi ze života peklo.“
Poslankyně Hana Orgoníková se s podobnou reakcí potkala poprvé poměrně nedávno. Jejímu kolegovi se nelíbil způsob a ani výsledek koaličních povolebních vyjednávání v Královéhradeckém kraji. Svoji frustraci si vybíjel na ní, obviňoval ji ze spolupráce s opozicí, nakonec ji vyzýval k odchodu pro neschopnost. Následovaly invektivy v médiích, že lže a „cintá“. „To si přece nemůže dovolit!“ říká Orgoníková, která po všech invektivách svůj předsednický post v kraji obhájila.
Třetí, Stanislava Silná, zažila, ještě jako starostka Nového Boru, něco podobného. Poté, co nechtěla (jako nestranička) ustoupit nátlaku některých významných podnikatelů a svým kolegům na radnici, kteří je podporovali, byla během své dovolené odejita. Její kolega se nezastavil před ničím, v médiích na ní „lil špínu“. Silná dnes přiznává, že kdyby měla trpět její rodina (což se nestalo), dávno by to vzdala - za tu psychickou šikanu jí starostenský post nestál.
Všechny tři političky aféry s kolegy nakonec ustály, i když za cenu velkých osobních obětí, probdělých nocí, zvažovaného odchodu z politiky a někdy i výčitek svědomí: Co jsem udělala špatně? Tyto ženy většinou přemýšlejí, v čem samy pochybily. Je úkolem Fóra 50 % a jejich kolegyň podpořit je, dát jim na srozuměnou, že chyba není v nich samotných, ale spíše v maskulinním dělání české politiky, v přetrvávajících stereotypech a zejména v tom, že česká politická kultura zůstává nadále nízká. Urážky, osobní invektivy, znevažování či obviňování jsou tu na denním pořádku. Ženy je většinou nesou hůře, nemají tak silný žaludek, mají horší zastání a podle ministra Čunka i „nižší psychickou zatížitelnost“. Opravdu ale chceme aby nám vládli/y ti/ty nejotrlejší, nejagresivnější a všeho schopní?
Jaká je ale pomoc? Zahraniční zkušenosti ukazují, že nejlepšími nástroji jsou politický mentoring, síťování a vzdělávání žen, podpora strany, kolegů a hlavně kolegyň. Přiznejme si, že ženská solidarita v Čechách ještě nezdomácněla a v politice už vůbec ne. I naše poslankyně přiznávají, že ve sněmovně spolupráce mezi poslankyněmi nevládne, a to dokonce ani v rámci jedné strany.
Odpovědí na naši otázku může být také argentinské feministické heslo: „Je-li žen v politice málo, mění politika ženy, je-li jich tam dostatek, mění ženy politiku“. Podle sociologů/žek leží kritická hranice, od které mohou ženy efektivně prosazovat svá témata a styl jednání, někde mezi 30 a 40 procenty. Tak vysoko se zastoupením žen jsme se dosud v ČR nedostaly v žádném z volených orgánů. Další důvod pro zavedení dočasných kvót.