Jak Česká katolická charita pomáhala po tsunami
28. 12. 2005 - PRAHA [BBC]
Největší úspěch měly dárcovské SMS zprávy. Zcela nová, a jak se ukázalo, velmi účinná forma dárcovství. Člověk v Tísni nebo ADRA tak na svůj účet získaly miliony korun. Takzvané DMSky ale nezabraly na výzvy České katolické charity. Prostě ten, kdo přišel s nápadem první, tedy ADRA, získal i nejvíce peněz.
DMSky ale neposílali lidé, kteří nemají mobilní telefon nebo se jim nelíbila daň, kterou si stát a operátor z daru odváděl.
Projekty katolické charityZa těchto okolností bylo příjemným překvapením, když se na účtu České katolické charity shromáždilo více než 64 milionů korun. Charita za to prý vděčí především církevním sbírkám - lidé dávali na výzvy kněží, místních úřadů, regionálních médií.
Katolická charita měla najednou tolik peněz, že si mohla dovolit zaměřit se na tři nejvíce zničené země - Srí Lanku, Indii a Indonésii.Generální sekretář katolické charity Oldřich Haičman vysvětluje, jak se rodil jejich dosud největší humanitární projekt:
"Ihned po tsunami jsme vyslali náš průzkumný tým do postižených oblastí. Úplně na začátku jsme se snažili likvidovat následky, například na Srí Lance jsme zrekonstruovali porodnické oddělení nemocnice a snažili jsme se tam dodat nějaké vybavení."
"Po třech měsících, kdy jsme viděli, že ta částka je opravdu vysoká, tak jsme tam založili vlastní misi, která tam působí do teď. Předpokládáme, že další rok nebo dva ještě působit bude."
Oldřich Haičman vysvětluje, že na humanitárních projektech je zásadní spolupráce s místními autoritami, lidmi, kteří mají přehled, kde je pomoc nejdůležitější.
Vracet do životaZároveň se musí pomáhat tak, aby se nastartovaly mechanismy vracející obyvatele postižené země do života, který vedli před katastrofou. Solidarita s postiženými zeměmi byla ale obrovská i jinde ve světě. Jak vysvětluje humanitární pracovník katolické charity Jiří Škvor, který na Srí Lance tři čtvrtě roku koordinoval humanitární projekty, středem zájmu se stala Srí Lanka:
"Invaze organizací na Srí Lanku byla ohromná. To v historii asi nemá obdoby. Přišlo tam velmi široké spektrum od velkých bohatých organizací až po desítky těch malých, o kterých nikdy nikdo neslyšel a jejichž zkušenost je více než diskutabilní."
To by nakonec nebylo na škodu, pokud by všechny humanitární organizace spolupracovaly nejen navzájem, ale hlavně se nechaly koordinovat místními lidmi, kteří mají přehled, co je v tu chvíli nejdůležitější. A to se bohužel nestalo. Jednotlivé organizace si mnohdy doslova překážely, jedna druhé přeplácely místní koordinátory. Jak na několikaměsíční práci na Srí Lance vzpomíná Ilona Labuťová?
"My jsme měli několik zaměstnanců. Plat měli ve srílanské měně a je přímo úměrný platům, které tam jsou obvyklé. Nechtěli jsme ty ceny nabourávat naším evropským pohledem a kazit ty lidi tím, že jim budeme dávat velké peníze."
"V jednom případě jsme vyškolili koordinátorku projektu - myslím si, že měla našlápnuto velmi dobře. Ve chvíli, kdy jsme projekt měli předávat lokální organizaci, tak nám odešla k německé organizaci, protože jí nabídli o deset tisíc víc než my."
Žádný odpočinekČeská katolická charita má zkušenosti z Afriky, bývalé Jugoslávie a z mnoha dalších končin. Kromě projektů na obnovu školy, nemocnice, místních lesů, se zaměřila i na psychosociální pomoc. Jak konkrétně vypadá práce koordinárů takovýchto projektů? Ještě jednou Ilona Labuťová:
"Naše sociální pracovnice ještě v červnu nacházely lidi, kteří seděli apaticky pod stromem či nacházely rodiny, kde matka nefungovala, nestarala se o přeživší děti, protože ji dvě děti umřely."
"Její manžel, rybář, vyhledal naše sociální pracovnice, ony začali do té rodiny pravidelně docházet. Když bylo potřeba uvařit, tak začaly samy a tu maminku do toho postupně vtahovaly, až se to začalo otáčet a ta maminka si začala ta věci dělat sama," říká Ilona Labuťová z České katolické charity.
Jaký měla za takovouto práci neprozradila, ale řekla, že na rozdíl od humanitárních pracovníků ze západních zemí, kteří si vždy po návratu vezmou několik měsíců na odpočinek a mají také na odpočinek vyděláno, ona prý musela hned druhý den do práce.
Česká katolická charita má na svých internetových stránkách poměrně přehledný výpis výdajů, jak použila získaných 64 milionů korun.
Každý dárce se může také doptat přímo v organizaci, co bylo zaplaceno z jeho příspěvku, ale to se prý nestává. Zatím nikdo se prý tímto způsobem o rozpočet katolické charity nezajímal, potvrdil mi Jan Oulík, tiskový mluvčí charity.
Mikuláš Kroupa