Odpovědnost za jadernou škodu – běh bez konce?
18. 3. 2009 - ČESKÉ BUDĚJOVICE [Econnect/Calla]
Ministr Martin Říman dostal od vlády v březnu 2008 uloženo k 1. lednu 2009 ratifikovat doplněnou Vídeňskou úmluvu a novelizovat k tomu patřičné paragrafy atomového zákona. Zároveň dostal za úkol okamžitě zahájit práce na přijetí tzv. Pařížské úmluvy a potažmo zvýšení povinného pojištění na 18,5 miliardy. Nic z toho se dosud nestalo. Protože návrh poslanců hospodářského výboru nezahrnuje ani další požadavky, které klade novelizovaná smlouva, není jeho přijetí cestou k ratifikaci smlouvy. Správné navýšení limitů má podporu vládní Strany zelených.
Podle Hnutí DUHA a sdružení Calla však musí následovat úplné zrušení kontroverzní klauzule atomového zákona, podle které elektrárenská společnost hradí jen malou část následků. Kabinet to slíbil ve svém programovém prohlášení – „bude zrušena omezená odpovědnost provozovatelů jaderných reaktorů za případné škody tak, aby platili tržní pojistné stejně jako v jiných průmyslových odvětvích“.
Edvard Sequens z Cally řekl: „Kdyby v Temelíně došlo k havárii, ČEZ dostane od pojišťoven 35 miliard korun za poškozené zařízení, zatímco všichni ostatní postižení obdrží podle současných pravidel dohromady jen šest miliard. Celkem logicky, tak jako v jiných průmyslových odvětvích, by se odpovědnost za jadernou škodu neměla omezovat vůbec.“
Karel Polanecký z Hnutí DUHA doplnil: „Provozovatelé jaderných elektráren musí nést plnou finanční odpovědnost za škody, jež případně způsobí. Proto je potřeba změnit klauzuli současného atomového zákona, podle které by ČEZ hradil jen malou část. Zavedení plné odpovědnosti za případné škody, které jaderné elektrárny ČEZ způsobí, je samozřejmou první podmínkou další debaty o nových reaktorech.“