Před 25 lety se odehrála tragédie v Bhópálu

3. 12. 2009 -, Econnect/Greenpeace

Před 25 lety, 3. prosince 1984, se odehrála jedna nejděsivějších průmyslových havárií na světě. Těsně před půlnocí otřásl chemičkou ve středoindickém městě Bhópálu mohutný výbuch a jedovatý mrak metyl izokyanátu a dalších toxických plynů zamořil široké okolí.

Z továrny na pesticidy uniklo více než 27 tun smrtelně jedovatých plynů a město Bhópál se na čas stalo smrtící plynovou komorou. Podle svědectví místních obyvatel nebyl nikdo varován, protože poplašné zařízení bylo vypnuto.

Reakce vlastníka továrny, firmy Union Carbide, byla šokující. Zatajil, jaká látka z továrny unikla, a nechal tak lékaře přihlížet totálnímu obrazu zkázy. Účinek jedů na lidi žijící v okolí chemičky byl strašlivý. Mnozí zemřeli ve svých postelích. Jiní se osleplí vypotáceli ze svých domů, dusili se a zemřeli na ulici. Ještě více lidí zemřelo později v centrech první pomoci a v nemocnici. Vzhledem k rozsahu katastrofy se přesné údaje o počtu obětí havárie asi nikdy nepodaří zjistit. Během prvních tří dnů zahynulo asi 8 000 lidí. Dodnes už má chemička na svědomí více než 20 000 mrtvých. Celkem bylo postiženo asi 520 000 lidí.

Brzy po tragédii bylo odhaleno, že žádný z šesti bezpečnostních systémů v továrně nefungoval. Vlastní dokumentace společnosti Union Carbide ukázala, že technologie v továrně nebyla otestována a navíc se majitel snažil všemožně šetřit na provozu, a to především na úkor údržby a bezpečnosti.

Děsivá tragédie měla však snad ještě děsivější pokračování. Union Carbide ponechal Bhópál svému osudu. Firma odmítla odpovědnost a stáhla se z Indie, aniž by továrnu dekontaminovala. Vysoce toxické látky z továrny zamořily půdu i zdroje podzemní vody. Union Carbide navíc celá léta platila armádu právníků, aby poškozeným nemusela vyplatit žádné odškodné. Nakonec došlo k mimosoudnímu vyrovnání s indickou vládou. Namísto požadovaných tří miliard však Indie obdržela jen 470 miliónů dolarů. Výplata odškodnění byla v průměru 270 až 530 dolarů na osobu, což postiženým mnohdy nestačilo ani na zaplacení nutné lékařské péče.

Jeden z hlavních viníků havárie v Bhópálu, šéf indické pobočky Union Carbide Warren Anderson, se šestnáct let vyhýbal soudu, přestože na něj byl vydán mezinárodní zatykač a hledal jej Interpol. Spojené státy tohoto muže, obviněného z hromadné homicidy (zabití), odmítly vydat s odůvodněním, že není znám jeho pobyt. Fraška se ale provalila, když v srpnu 2002 aktivisté Greenpeace zazvonili v Andersonově vile v Bridgehamptonu na Long Islandu a předali mu soudní obsílku. Osmdesátiletý Anderson prohlásil, že si není vědom žádné viny a procesu v Indii se nezúčastní.

Ještě dnes trpí následky havárie nejméně 150 tisíc lidí, včetně dětí rodičů přeživších havárii. Rakovina, poškození nervové soustavy, bolesti hlavy, ekzémy, záchvaty zloby, deprese, mentální problémy, nepravidelný menstruační cyklus, to jsou jen některé ze zdravotních problémů, které i v současnosti má na svědomí bhópálská katastrofa. Přes dvacet tisíc lidí musí pít vodu kontaminovanou rtutí, dichlorbenzenem, chloroformem, tetrachloridem uhličitým a dalšími persistentními organickými polutanty a těžkými kovy. Řada obětí nemá dodnes přístup k potřebné lékařské péči.

Havárie v Bhópálu je učebnicovým příkladem toho, jak chemický průmysl odmítá přijmout odpovědnost za škody, které prokazatelně spáchal. V roce 1999 společnost Union Carbide fúzovala s firmou DOW Chemicals (dále jen DOW). DOW zakoupil Union Carbide za 9,3 miliardy dolarů, čímž vznikla druhá největší chemická společnost na světě. Roční příjmy DOW dnes činí přes 20 miliard dolarů a jeho majetek přes 30 miliard dolarů. DOW však nekoupil pouze majetek společnosti Union Carbide, ale je odpovědný i za její závazky. Odpovědnost za tragédii v Bhópálu však odmítá připustit. Prý proto, že právní odpovědnost je stále ještě zkoumána americkými soudy. Od roku 1984 bylo jménem obětí a přeživších ve snaze získat přiměřenou kompenzaci zahájeno u amerických federálních soudů přes 140 případů.

Dodnes se vede mezinárodní kampaň za spravedlnost v Bhópálu. Jejími hlavními požadavky jsou:

• Dekontaminace zamořených podzemních vod a půdy v okolí továrny. Indická vlády požádala Dow Chemicals o zálohu 23 miliónů dolarů na sanaci, kterou společnost Dow odmítla poskytnout. Bez ohledu na přístup Dow Chemicals musí vláda začít se sanací co nejdříve, aby předešla dalšímu šíření toxinů z havárie, a vyrovnání nákladů se bude muset následně řešit u soudu.

• Dow Chemicals, nástupce Union Carbide, se musí zúčastnit soudních přelíčení žalob, které jsou proti němu v Indii podány.

• V srpnu 2008 přislíbila indická vláda sestavit komisi, která by řešila zdravotní, sociální, ekologické a ekonomické dopady spojené s katastrofou. Indická vláda musí svůj slib měla co nejdříve splnit!

• Indická vláda také slíbila postavit vodovod, který by přivedl čistou vodu do oblastí, kde lidé stále pijí, jedí a myjí se ve vodě kontaminované z chemičky. Stavba vodovodu sice začala, ale dnes jsou stavební práce pozastaveny a je třeba urychleně práci dokončit.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: