Věda podle ministerstva
18. 4. 2003 -, Bohuslav Blažek
Některá naše ministerstva mají pod sebou příspěvkové organizace, které kromě jiného uskutečňují výzkumy, jež ministerstva zadávají a financují. Jedna z takových organizací Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy – říkejme jí X - mně a mé ženě psycholožce jeden takový výzkum zadala.
Po prvním roce jej ministerstvo zastavilo. Tehdy jsme odevzdali výzkumné práce o objemu několika set stran, které kromě jiného přinesly analytickou rešerši z literatury u nás začínajícího oboru – teorie evaluace - ve třech cizích jazycích, jež se u nás do té doby převážně necitovala, takže by práce mohla posloužit mnoha dalším našim odborníkům. Když jsme zjistili, že vedoucí pracovnice, s níž jsme jednali, mezitím z ústavu odešla, a že paní ekonomka, s níž jsme rovněž jednali, se stala vedoucí oddělení výzkumu, zeptali jsme se jí, zda by ústav neměl zájem s námi dále spolupracovat, a položili jsme i následující otázky:
Četl naši práci někdo v X? Vedla se o ní diskuse? Je tam k dispozici?
Naše nabídka byla zdvořile odmítnuta a tuto věc pokládáme pro sebe za uzavřenu. Šokovalo nás však explicitní pojetí vědy a výzkumu, které bylo v tomto dopise nastíněno: Nikdo v X nemá oprávnění toto rozhodnutí ovlivňovat, tudíž také na X neproběhlo žádné řízení či diskuse k předmětnému výzkumu, které by nějak mohlo rozhodování MŠMT ovlivnit. X nedisponuje ani finančními prostředky, které jsou vázané z MŠMT. Vyjádření gestora je závazným podkladem pro odbor vědy a výzkumu MŠMT, aby práci na určitém výzkumu zastavil, pokud se dle jeho názoru odkloní od zadání, což se na základě posudku Dr. Y stalo. (…) Výstupy z výzkumu pro státní správu jsou majetkem MSMT, a tudíž nemohou být volně k dispozici a ani nejsou veřejně rozšiřovány. Toto je zcela v pravomoci MSMT.
Zadavatelem výzkum a tudíž i tím, kdo si předmět výzkumu a jeho vývoj sám určuje, kdo ho financuje, (…) je Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Je tudíž plně v jeho kompetenci rozhodnout, zda se výzkum bude realizovat či nikoliv. Průběžné zprávy slouží právě k tomu, aby MŠMT mohlo posoudit, zda se vyvíjí tím směrem, na kterém má zájem, rozhodující je slovo gestora.
Dospěli jsme k závěru, že toto sdělení by se mělo předložit veřejné diskusi. Proč, to vyplyne z reakce, z níž zde uvádím podstatnou část:
Věda a výzkum jsou ze své podstaty radikálně otevřené činnosti, které je možné utajovat pouze v případě vojenského nebo firemního výzkumu - a ani tam ne trvale, pokud se z nich mají vyvozovat nějaké závěry, které budou svou legitimitu opírat o vědu. Základní postup vědy spočívá ve zveřejňování hypotéz, které je formou žádosti ke komukoli, kdo o to má zájem, o jejich testovani nebo, řečeno s Popperem, falzifikaci. Každý autor musí principielně o vyvrácení své hypotézy stát, neboť se tím poznání posouvá vpřed - i když samozřejmě to subjektivně není pocit úplně příjemný. Prvním okruhem testujících jsou bezprostřední kolegové na pracovišti, kde se pro tento účel pořádají interní semináře, dále je tu mechanismus recenzování článků do odborných časopisů, aby zde opět byly vystaveny další možnosti falzifikace, mechanismus oponentních řízenií knižních publikací, vědeckých konferencí atd. Věda nikdy nepředkládá hotové stoprocentní poznatky, i když to tak ve školních učebnicích nebo popularizačních pořadech může být prezentováno, protože všechna její zjištění jsou vždy otevřena skepsi kohokoli. Tento skeptik nemusí být nutně vědec téhož oboru ba ani ne vědec vzděláním - jsou-li jeho námitky (takzvané protipříklady) korektní, mohou přijít odkudkoli a měly by být ihned zveřejněny a předloženy k diskusi. Tam, kde tento veřejný dialog chybí, rostou "vědci" typu Kammerera, Lepešinské nebo Hrbka.
Pokud má nějaké naše ministerstvo - jiné než obrany nebo vnitra - předpis, že výzkumy jím placené se nesmějí diskutovat v ústavech, kde se provádějí, a že nesmějí být poskytovány zainteresované veřejností, pak mi dovolte prohlásit, že této činnosti říkat "věda" je krajní nadsázkou. Je to činnost na úrovni detektivní kanceláře nebo instalatérstvi. Do Evropy tento přístup k vědě už vůbec nepatří, a to od antiky, ne až od EU.
Chápu, že jste loajální úřednice a takový předpis, pokud je, musíte respektovat, pokud chcete zůstat zaměstnána ve své organizaci. V tom případě cítím ale povinnost Vás upozornit, že Vaše ministerstvo nazývá věci nepravými jmény: Vaše oddělení by mělo mít v názvu "pro vypracovávání interních sdělení" a ministerský odbor pak "pro zadávání a rozpracovávání interních sdělení".
Myslíte si také, že již nastala doba, kdy by veřejnost měla získat zevrubný přehled o tom, jaké výzkumy platí naše ministerstva z peněz daňových poplatníků, jak se s nimi dále nakládá a zda se tyto výzkumy legitimně prezentují jako vědecké?
Dovolte mi (..) pozastavit se nad konceptem vědy a výzkumu, který jste - jako vedoucí oddělení výzkumu Vašeho ústavu řízeného odborem vědy a výzkumu na ministerstvu - zformulovala. Věnuji se léta filosofii a metodologii vědy a v této oblasti občas publikuji, takže se s mé strany nejedná pouze o předčasné zobecnění nějaké mé náhodné, ojedinělé zkušenosti.
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML? 
vytisknout