Suroviny v popelnici - Spotřeba materiálů v české ekonomice a její důsledky pro odpadové hospodářství

Studie Hnutí Duha nazvaná "Suroviny v popelnici" analyzuje spotřebu přírodních zdrojů v české ekonomice Podle této studie spotřebuje každý dne průměrný obyvatel České republiky zhruba 132 kg materiálu. Ročně pak společně spotřebujeme skoro půl miliardy tun surovin.

Washingtonský Worldwatch Institute otevírá svoji analýzu spotřeby přírodních zdrojů v moderní ekonomice slovy: „Představte si že každé ráno kamion do vašeho domu doveze všechny materiály, které ten den spotřebujete... Před dveřmi bude naskládané dřevo, z něhož jsou vyrobeny vaše noviny, chemikálie z vašeho šamponu, plasty z tašky, kterou dostanete v obchodě. Leží zde i kovy z vašich spotřebičů a vašeho auta – samozřejmě jen část, jež v celkové životnosti výrobků připadá na tento den –, stejně jako váš denní podíl na surovinách, které sdílíte s ostatními, třeba kameni a štěrku ve zdech vaší kanceláře či v ulici, po níž chodíte. Na spodku hromady budou ležet materiály, jež nikdy neuvidíte, včetně dusíku a fosforu používaného k hnojení při pěstování vašeho jídla či horniny, kterou bylo potřeba odtěžit, aby se důl dostal ke kovům a dalším nerostům.“

Dále už původní text jen parafrázujme, abychom mohli používat česká čísla namísto amerických. Pokud jste průměrný obyvatel České republiky, každodenní hromada bude vážit 132 kilogramů. Zítra přibude dalších 132 kilo a příští den opět. Do konce měsíce vám před domem leží čtyři tuny materiálu a za rok 48 tun. Totéž se týká více než 10 milionů vašich spoluobčanů. Ročně společně spotřebujeme skoro půl miliardy tun surovin.

Skutečnost, že ekonomika pohlcuje miliony tun surovin, samozřejmě nezůstává bez následků. Velkolomy, které dodávají stavební suroviny či vápenec, holiny po těžbě dřeva nebo povrchové doly, odkud pochází uhlí potřebné k výrobě energie, jež umožňuje výrobu plastů a chemikálií – to jsou nejviditelnější dopady v české krajině. Emise oxidu uhličitého i dalších látek či odpady ze zpracovatelského průmyslu zase prostředí zatěžují.

Ale velká část surovin, zejména veškeré rudy a téměř všechna ropa, se k nám dováží. Těžba, která způsobuje enormní škody včetně tun toxických odpadů, zničené krajiny a devastované místní ekonomiky, často probíhá tisíce kilometrů od českých hranic. Snížení dopadů české ekonomiky na lidské životy a přírodu doma i v zahraničí vyžaduje efektivnější nakládání s přírodními surovinami. Zároveň ovšem vysoká spotřeba surovin posiluje závislost české ekonomiky na dovozu. Naše hospodářství každoročně importuje paliva a materiály za desítky miliard korun. Ze zahraničních zdrojů pokrývá prakticky kompletní spotřebu ropy používané v chemickém průmyslu či pro výrobu plastů, veškeré dodávky kovů, většinu surovin pro výrobu průmyslových hnojiv.

Dobrá zpráva je, že s tím lze něco dělat. Efektivnější průmyslové technologie, kreativní design výrobků, nákup služeb namísto zboží, to vše pomůže snížit poptávku ekonomiky po přírodních surovinách. Úkolem číslo jedna je ovšem materiály nevyhazovat. Dobrý příklad představuje komunální odpad. Na první pohled není zásadně významný: tvoří jen asi 13 % českého odpadu. Pokud se ovšem díváme na věc z hlediska spotřeby přírodních zdrojů, obrázek se podstatně změní. Na skládkách či ve spalovnách každoročně končí stovky tisíc tun kvalitních druhotných surovin: papíru, plastů, hliníku, dřeva, biologických odpadů a dalších. Skoro 87 % komunálního odpadu není recyklováno ani kompostováno. Každý využitelný, ale nepoužitý kilogram musí být někde znovu vytěžen nebo vykácen – a posléze zpracován, což způsobuje zbytečnou spotřebu energie a emise oxidu uhličitého.

Materiálovým využitím tuny komunálního odpadu lze ušetřit v průměru 0,8 tuny CO2-ekvivalentu skleníkových plynů. Spotřeba energie při recyklaci kilogramu hliníku je dvacetkrát nižší než při jeho výrobě z přírodní suroviny. Poměr mezi objemem konečného odpadu a množstvím materiálů, ze kterých pochází, je ovšem daleko větší u komunálního než například u průmyslového, zemědělského nebo důlního odpadu. Obsahuje totiž výrobky konečné spotřeby, které jsou více zpracované, a potažmo obsahuje také relativně větší množství přírodních zdrojů. Na každý kilogram vyrobeného – a posléze vyhozeného – hliníku připadají další čtyři kilogramy těžebních odpadů, nemluvě o dalším odpadu ze zpracování.

České odpadové hospodářství většinou považuje za své hlavní zadání zbavit se odpadů, a udělat to pokud možno čistě. Ovšem nejdůležitějším úkolem, který před ním stojí, je snížit poptávku po přírodních surovinách. Získávání materiálů totiž za sebou zanechává nesrovnatelně větší ekologické škody než likvidace zbytků, které zůstanou po jejich použití.

Hnutí DUHA s úspěchem prosazuje ekologická řešení, která zajistí zdravé a čisté prostředí pro život každého z nás. Navrhujeme konkrétní opatření, jež sníží znečištění vzduchu a vody, pomohou omezit množství odpadu, chránit krajinu nebo zbavit potraviny toxických látek. Naše práce zahrnuje jednání s úřady a politiky, návrhy zákonů, kontrolu průmyslových firem, pomoc lidem, rady domácnostem a vzdělávání, výzkum, informování novinářů i spolupráci s obcemi. Hnutí DUHA působí celostátně, v jednotlivých městech a krajích i na mezinárodní úrovni. Je českým zástupcem Friends of the Earth International, největšího světového sdružení ekologických organizací.