Ekologické kompenzace - nový trend, nebo znouzectnost?

6. 4. 2006 - PRAHA [Ekolist]

Česká ekonomika roste, denně se objevují nové investiční záměry, staví se nové obchody či továrny. Často se proti nim zvedne vlna odporu ze strany aktivistů, a správní řízení o stavbě se tak výrazně zpomalí. Novinkou poslední doby však je, že investor kontaktuje protestující a nabídne dohodu. Dojde k jednání, kompromisům na obou stranách a záměr se uskuteční s tzv. ekologickými kompenzacemi.

Například loni v prosinci došlo k dohodě mezi hnutím Zač Market ze Strašic a firmou Linde Frigera. Sdružení jednalo se zástupcem investora, firmou MS Architekti. Výsadba zeleně v areálu chladírenského závodu v obci Mýto na Rokycansku byla podmínkou investora, lépe řečeno jeho amerického vlastníka, proto byla Linde Frigera k požadavkům sdružení Zač Market vstřícná. "Aktivistům se zdála stavba příliš velká, chtěli, aby byla skryta za zelení hlavně ze strany železniční trati," vysvětluje zástupkyně investora Blanka Součková. Podle ní se aktivisté tak trochu dobývali do otevřených dveří a průběh jednání mohl být i rychlejší: "Já bych to dojednala za jedno odpoledne, ale oni museli každou věc ještě prodiskutovat mezi sebou."

"Nám šlo o to, aby to, co investorům předepsal odbor životního prostředí, bylo v projektové dokumentaci skutečně všechno zakreslené. Aby se pak neřeklo ‚stromy už se tam nevešly' a nevyznělo to doztracena. Myslím, že jsou vstřícní, mají vlastního ekologa, který se stará o zeleň, dokonce i jejich jednatel měl zájem o osud žab, které se v oblasti vyskytují. Bylo potřeba vytvořit pro ně tůňky," říká Zdeněk Paul, předseda sdružení Zač Market. Několikatýdenní jednání aktivistů se zástupci firmy podstatně ulehčila skutečnost, že biokoridor byl už součástí projektu pro územní řízení. Podle krajinného architekta Tomáše Sklenáře z MS Architektů je teď pravděpodobné, že široký pás stromů a keřů kolem Holoubkovského potoka vznikne do pěti let. Půjde o domácí dřeviny, jako jsou lípy, javory, duby a borovice.

Boj o slepice

Podstatně delší dobu zabrala správní řízení a jednání ohledně drůbežáren ve Velkém Malahově a Myslívě na Domažlicku - vlekla se pět let. Firma Česká drůbež měla v plánu postavit v těchto obcích několik nových hal, a zvýšit tím kapacitu chovu na téměř dva miliony slepic. Proti velkodrůbežárnám vystupovaly místní sdružení Brůdek, ale i obce Velký Malahov, Všeruby a Semněvice a Děti Země Plzeň. Podle Martina Hyťhy z Dětí Země Plzeň se podařilo ve smlouvě přimět společnost, aby omezila plánovanou kapacitu na třetinu, tedy maximálně na 620 000 slepic. Firma se rovněž zavázala k dodržování pravidel Evropské unie pro klecový chov slepic dřív, než ČR vstoupila do EU ("nosnice" tak dostaly větší prostor, než požadovaly tehdejší české normy). Dopodrobna je rozvedeno, jak bude firma nakládat s trusem slepic, aby nezatěžovala okolí zápachem a choroboplodnými zárodky: musí mít tzv. hnojný plán a nenaházet trus na nejbližší pole. Nesmí v drůbežárně k dezinfekci používat chemikálie jako formaldehyd nebo chloramin. Haly mají být pod úrovní terénu, aby zapadly do krajiny, obklopené osázenými valy.

Všechny tyto závazky společnost uznala výměnou za to, že aktivisté přestanou vystupovat proti projektu ve správním i návazných kolaudačních řízeních a nebudou už Českou drůbež napadat v médiích. Nakonec zřídil investor věcné břemeno k pozemkům v sousedství hal, kde smí stavět jedině se souhlasem sdružení. Martin Synek z občanského sdružení Brůdek považoval dohodu s Českou drůbeží za menší zlo. "Pro nás byla hlavním důvodem snižující se šance, že stavbu drůbežáren zastavíme. Ve Velkém Malahově jsme sice měli naději, že uspějeme u správního soudu a farma vůbec stát nebude, ale byla to hra vabank - v případě naší prohry by se mohlo objevit 600 000 kusů slepic i v Malahově," citují ho v tiskové zprávě Děti Země.

Plnění všech závazků může sdružení pravidelně kontrolovat, a pokud je firma poruší, musí zaplatit smluvní pokutu a věc napravit. Jednou už se to stalo. Počet slepic v některých klecích totiž přesahoval stanovené maximum. "Stálo je to sto tisíc korun," říká Hyťha. Protože jsou to z morálního hlediska "sporné" peníze, dohodli se aktivisté, že je nerozpustí v rozpočtu organizace, ale půjdou přímo na kampaň za zlepšení podmínek zvířat v hospodářských velkochovech.

Boj o stromy

Další dohoda se týká kauzy řetězce diskontních prodejen Lidl. Ta začala v lednu 2002, kdy byly v Rokycanech podříznuty dva vzácné duby, navržené na vyhlášení památnými stromy. Jakoby náhodou stály zrovna v místě, kde měl vyrůst Lidl. Pachatel neznámý. Situace se opakovala na jiných místech republiky. Následovalo rozhořčení občanů a Děti Země vyhlásily na protest bojkot všech prodejen Lidlu. Vedení firmy zaujalo nejprve pozici mrtvého brouka, ale po zahájení bojkotu "viděli, že tahle strategie se jim nevyplácí. Tak si najali pro jednání s aktivisty public relations agenturu, která nás oslovila," říká Martin Hyťha. "Podařilo se nám dosáhnout toho, aby přijali aspoň morální odpovědnost za pokácené stromy a slíbili náhradní výsadbu." Dohoda s Lidlem z roku 2003 přinesla desetinásobek náhradní výsadby za pokácené stromy. Smlouva však na rozdíl od dohody s Českou drůbeží neobsahovala žádné konkrétní sankce za porušení.

Bojkot Lidlu po necelém měsíci skončil, ale kauza nikoliv. Přibyly totiž další supermarkety a další případy kácení: Kladno, Lovosice, Hradec Králové. "Stavební firmy a naši dodavatelé předem získávají pokyny, jak mají při stavbě postupovat. Bohužel se potvrdil nechvalně známý fakt, že i jednotlivec může někdy selhat, jako se to stalo v Kladně, kde zaměstnanec stavební firmy omylem provedl neplánovanou revitalizaci stromů. V Jičíně došlo vinou jednoho z pracovníků stavební firmy k pokácení jednoho stromu, na který nebylo vydáno povolení ke kácení. V obou těchto případech se jednalo o pochybení našich dodavatelů. Byli označeni konkrétní viníci z řad zaměstnanců stavebních firem a tito pracovníci byli za své osobní pochybení kárně a finančně potrestáni," vysvětluje Monika Šrámková z Lidlu ČR.

Během stavby pražského hypermarketu Carrefour Eden zástupci Carrefouru rovněž tvrdili, že není jejich vinou, že dělníci pokáceli stromy na pozemku, kde měl stát hypermarket. Po nátlaku nevládních organizací přislíbili vysadit náhradou stromy na jiných místech ve Vršovicích (viz článek Carrefour Eden - Ráj s prvotním hříchem).

Nejnovějším případem je Lidl v Hořovicích na Plzeňsku. Novému diskontu má padnout za oběť lipová alej. Aktivistům se podařilo jednáním přimět investora, aby tři nejživější stromy nechal být a jako kompenzaci za ty pokácené poskytl obci 5,5 milionu korun na park s pěší zónou a výsadbu vzrostlých stromů na jiných místech Hořovic. "Se starostou Hořovic byla na jednání mnohem horší diskuse než se zástupci Lidlu. Neustále vykřikoval, že jsme fanatici a podobně, ačkoliv jsme tam přišli s návrhem kompromisu a se zástupci Lidlu jsme se snažili a celkem i vedli konstruktivní diskusi. Pan starosta to pravděpodobně nervově úplně nezvládl," popisuje průběh jednání Martin Hyťha.

Jednat, či nejednat?

"Ono to vypadá, že nějakou smlouvu uzavíráme každý týden, ale celkem jich máme zatím asi pět," říká Hyťha. Nestalo se, že by se během správních řízení ozval zástupce investora a nabídl jim peníze na ruku, když odstoupí? "Stalo, ale nemůžeme to dokázat. Asi je zbytečné zdůrazňovat, že takovýto způsob řešení je pro nás naprosto nepřijatelný a vyloučený. Není bez zajímavosti, že ‚nabídky' se pohybovaly v rozmezí 50 000 - 2 000 000 Kč." S neoficiálními nabídkami se setkali i zástupci ekologicko-sociálního sdružení Nesehnutí. Žádné smlouvy s potenciálními investory neuzavřeli, ač byli v mnoha případech neúspěšní, a hypermarkety, proti kterým vystupovali, stojí bez jakýchkoliv ekologických náhrad.

"My jsme přistoupili na jednání třeba v případě Kauflandu v Rokycanech hlavně proto, že máme špatnou zkušenost se zdejšími úřady - naše odvolání nebývají vyslyšena. Stavba je pak povolena, a když dáme věc k soudu, rozsudek padne nejdřív za dva roky, kdy už je stavba dávno v provozu," konstatuje Zdeněk Paul z hnutí Zač Market. Zatím skutečně nepadl rozsudek, který by přikázal investorům zbourat fungující super- či hypermarket.

Nejdou ale aktivisté nakonec investorům příliš na ruku? Není lepší s investory raději vůbec nejednat a stát si za svým i přesto, že je to hra vabank? Není přistoupení na jednání nakonec taky prohra? "Nedá se to říci obecně, záleží asi případ od případu. Bohužel neznám zmíněné případy zblízka, tak nemůžu soudit. Já jsem spíš radikál, ústupky bych nechala politikům. Každé sdružení si musí jasně stanovit mantinely, za které už nepůjde. Je to závažné etické dilema a rozhodně bychom se jím měli zabývat," domnívá se Hana Librová z katedry environmentální humanistiky Masarykovy univerzity v Brně. Podobně to vidí Jan Keller z Ostravské univerzity: "V této rovině obecnosti se to dá těžko uzavřít nějak jinak, než že je to případ od případu různé, ale že v zásadě by si aktivisté neměli pouštět investory příliš k tělu."

(Článek jsme převzali se svolením redakce on-line deníku EkoList po drátě. Ukázkový výtisk tištěné verze časopisu si můžete objednat zde.)

Iva Nachtmannová

DISKUSE - KOMENTÁŘE: