Chudoba ve Velké Británii: Fenomén, který sílí
31. 5. 2006 - LONDÝN [E-žurnál]
Studie se zaměřila na dvě skupiny teenagerů, jednu ze sedmdesátých let, druhou z osmdesátých. Cílem projektu přitom bylo prozkoumat spojení mezi dětstvím a chudobou v dospělosti a zjistit, zda se tato linka posiluje či oslabuje. Zjištění přitom odkazují o existující sociální mobilitě ve Velké Británii do říše mýtů.
Téměř dvacet procent teenagerů z chudých rodin ze sedmdesátých let skončili jako chudí i ve svém dospělém věku, zatímco jako chudí skončilo jen deset procent teenagerů z rodin, které chudé nebyly. Chudí teenageři z tohoto desetiletí měli dvakrát větší „šanci“, že zůstanou chudí i během svého dospělého života než teenageři ze zabezpečenějších rodin.
Tyto následky se připisují spíše obecnému podmínkám, jako je nezaměstnanost rodičů a špatné vzdělání, než chudobě samotné. Výsledky, co se teenagerů z osmdesátých let týče, jsou podstatně horší. Tato skupina má, jak se zjistilo, čtyřikrát větší „šance“, že zůstane chudá i v dospělosti. Trvalost chudoby se oproti předchozí dekádě zdvojnásobila.
Identifikovat specifické důvody vedoucí k trvalosti chudoby je velmi obtížné, protože zahrnují celou řadu faktorů. Chudoba je pevně spojena s deprivací ve všech podobách. Nejsilnějším faktorem se přitom zdá být nezaměstnanost – a právě ona může za to, že pro teenagery z osmdesátých let vzrostla šance na to, přečkat v chudobě i dospělost.
Ačkoli o tom zpráva nemluví otevřeně, její výsledky jasně poukazují, že se na trvání chudoby podepsaly roky vlády premiérky Thatcherové. Šance teenagerů z osmdesátých let na zaměstnání byly rozbity velkou nezaměstnaností, která byla největší od druhé světové války, aby vrcholu dosáhla v roce 1984 (3 miliony lidí).
Během této dekády se příjmy nejbohatších deseti procent populace více než zdvojnásobily, zatímco nejchudší žádný růst příjmů nedoznali. Stručný závěr studie by tak zněl, že mezi chudobou v dětství a v dospělosti existuje silné spojení – které se stává ještě pevnějším.