Kde jsou „bílá místa“?

21. 11. 2003 - PRAHA [Občanské noviny]

„Chceme došlé náměty sdílet a prodiskutovat s vybranými zástupci institucí, ale zároveň v širším kontextu vyvolat debatu o tom, kde dnes jsme,“ přiblížila hlavní ideu setkání Jana Zahradníčková z Nadace VIA. Náměty byly rozděleny do pěti tematických bloků – pro představu jen stručný výběr:

1. Neziskový sektor ve vztahu ke společnosti – např. pořádat diskusní setkání, zavést do škol výchovu k filantropii, ekonomicky analyzovat přínos „neziskovek“, chybí „Etický kodex neziskové organizace“.
2. Profesionalita činností – menší sdružení nemají dostatečnou kapacitu pro manažerské činnosti, chybí dostatek kvalitních účetních, daňových poradců a právníků pro potřeby neziskového sektoru, vzdělávací kursy.
3. Evropská unie – neexistuje snadno přístupná databáze evropských organizací, slovník česko-anglické „neziskové“ terminologie, zřídit zálohový fond půjček pro přípravu projektů ze strukturálních fondů EU.
4. PR organizací a veřejnost – chybí ucelená databáze organizací i projektů, digitální knihovna oborových dokumentů, článků, výročních zpráv.
5. Veřejná správa – nedostatečná orientace členů „neziskovek“ v oblasti fungování veřejné správy, neznalost kompetencí, nedostatečná spolupráce s kraji a obcemi.

Pavol Frič z FSV UK v úvodním slově upozornil na svůj pocit „déjà vu“: jde o mnohokrát diskutované, stále stejné potíže, které podle jeho názoru sice nejsou řešeny, ale především nezasahují skutečné jádro problémů českého neziskového sektoru. Tím je podle něj otázka legitimity neziskových organizací v očích veřejnosti a definování role občanských organizací ve společnosti: „Neziskovky se za naprosto legitimní považují, někdy až v roli jakýchsi misionářů, ovšem veřejnost, politici a úředníci je tak bohužel často nevnímají.“

Ve vztahu k jednotlivým blokům upozornil na to, že nám chybí i analýza toho, jak vlastně občanská společnost funguje v Americe nebo v západní Evropě. České neziskové organizace se omezují převážně na servisní služby a nikoliv na hájení zájmů různých vrstev a minorit a na hledání vlastní vize. Upozornil, že obrovským problémem je, že se mnohdy především v kontaktu s politiky jako „reprezentanti neziskových organizací“ objevují stále stejní lidé, kteří ve skutečnosti reprezentují jen sami sebe.

Miroslav Pospíšil z brněnského Trialogu prohlásil, že je sporné, zda vůbec mají být finance CEE Trustu rozmělňovány na drobné projekty a řešení běžných problémů (jiné se za předepsaných 14 měsíců a 800 tisíc korun vyřešit nedají). Nadace by se podle něj měla soustředit na podstatné systémové a strategické otázky: „Mezi náměty se objevují neziskové evergreeny, které ovšem často grant vůbec vyřešit nemůže, a také problémy, které patří k dětským krůčkům 90. let. Fundraising a vzdělávání už přece vůbec nejsou bílá místa.“ Také podle Marka Šedivého z ICN vzdělávání funguje a není potřeba sem „nalívat“ další peníze.

O tom, jak rozdílné jsou pohledy lidí, kteří v občanském sektoru působí, svědčila následující diskuse. „Když jsem si pročítala ten seznam, tak mne napadlo, jestli nejsme nějaká divná organizace. My tyhle problémy vůbec neřešíme,“, řekla Rut Kolínská, zakladatelka české sítě mateřských center (a Žena Evropy 2003). Podle ní záleží především na kvalitě jednotlivých sdružení – ta dobrá problémy s hledáním identity nemají. Celkově by se podle ní mělo působit na změnu legislativy, aby působení neziskové organizace bylo po všech stránkách (např. účetnictví, daně...) méně komplikované.

Za zřízení fondu půjček pro předfinancování projektů se vyslovil Karel Jech (MŽP) – ovšem právě tento problém asi v projednávaném programu řešit nelze. Jiří Tošner (HESTIA) oponoval názorům, že je především potřeba „motivovat veřejnost“: „V poslední době se objevuje mnoho lidí, kteří mají zájem něco dobrovolně dělat pro druhé. Musíme se soustředit na to, abychom jim měli co nabídnout.“ Přivítal by podporu síťování, supervize a komunikace.

Zajímavý tón do debaty vnesli krajští úředníci – ukázali, jak se v různých krajích k neziskovému sektoru přistupuje odlišně. Petr Holý z KÚ Vysočina reprezentoval typ „osvíceného úředníka“, který v praxi naráží spíše na neinformovanost a nezájem „neziskovek“ o veřejné dění. Zdůraznil potřebu souhrnných analýz a dat: „Když mají zastupitelé něco schválit, tak se vždycky ptají: A co nám to přinese – obci, kraji...“, Hana Frištenská (šéfka Rady vlády pro NNO) k tomu podotkla, že ona má za měsíc dodat do vlády souhrnnou zprávu o situaci českého neziskového sektoru, která by měla být „plná grafů, čísel a tabulek“, ale že jí není moc jasné, z čeho vycházet...

David Stulík (NROS): „Zdrojem legitimity jsou přece důvěryhodní lidé, jejich mise a výsledky předchozí činnosti.“ Jiří Tošner k tomu dodává, že v novém občanském zákoníku by měly být zcela jasně definovány pojmy jako veřejná či obecná prospěšnost, a neziskové organizace pak lehce získají legitimitu přímo od občanů.

A co bude následovat? Jana Zahradníčková: „Ze setkání jsme si sice neodnesli seznam odsouhlasených námětů, ale to jsme ani nečekali. Šlo nám spíše o to podívat se na vytipovaná bílá místa v kontextu a tak trochu se pokusit i otevřít debatu o tom, jak na tom náš neziskový sektor je.“ Nadace VIA se drží původního záměru. Sejde se Poradní sbor CEET, který na základě obdržených námětů i podnětů z diskuse pomůže s formulací zadání výběrového řízení, které by mělo být vyhlášeno do konce roku.

Podobné debaty budou ve strukturovanější podobě pokračovat v regionech pod hlavičkou programu CIVICUS Civil Society Index, který na setkání představil David Stulík. Snad se tak celá diskuse přenese přímo do terénu.

Zdenka Jelenová