Case studies: "Louky a pastviny se opět zelenají"
2. 10. 2002 - Valašské Klobouky [Nadace Partnerství]
Tento text je publikován s laskavým svolením Nadace Partnerství
Louky a pastviny se opět zelenají Další aktivitou s perspektivním ekonomickým potenciálem je projekt s názvem
Celý projekt ovšem směřuje k obecnějším a širším cílům: jednak k rozvíjení perspektivní spolupráce mezi ochránci přírody a zemědělci, jednak k popularizaci a zvyšování zájmu veřejnosti o celý region, ke kterému si lidé mohou budovat vztah a dále se o něj zajímat právě skrze vlastnictví své ovečky. Program má před sebou, zdá se, slibnou budoucnost, jak lze usuzovat z postupného zvětšování stáda, které se z původních 60 ovcí v roce 1997 rozrostlo na téměř 200 kusů v současné době.
Projekt udržování biodiverzity bělokarpatských luk prostřednictvím extenzivního chovu ovcí navázal na již dvacetiletou tradici ZO ČSOP KOSENKA - každoroční letní tábory zaměřené na kosení chráněných lučních území v okolí Valašských Klobouk. Zúčastňují se jich desítky převážně mladých dobrovolníků nejen z Valašskokloboucka, ale prakticky z celé republiky. Kombinace těchto dvou metod, kdy se na otavy předtím pokosených luk přivedou ovce a dále je spásají, není přitom novou myšlenkou: naopak znamená návrat k původnímu, tradičnímu režimu hospodaření na loukách, který zde úspěšně fungoval po několik staletí a byl i příčinou vzniku unikátního přírodního bohatství bělokarpatských luk i hodnot krajiny.
Záchrana bělokarpatských orchidejových luk byla jednou z prvních aktivit, kterou KOSENKA jako základní organizace ČSOP vstoupila již v osmdesátých letech do povědomí široké veřejnosti. Přestože tato akce byla úspěšná, členové Kosenky si uvědomili, že k úspěchu v dlouhodobém měřítku je zapotřebí vyvíjet komplexnější přístup k ochraně přírody a rozšířit spektrum svých aktivit. "Lidé nás považovali tak trochu za blázny a říkali nám "kytičkáři", říká předseda Kosenky Mirek Janík. "Došlo nám, že úsilí, které jsme vyvinuli při záchraně orchidejí, by přišlo nazmar, kdybychom nedokázali vzbudit širší zájem místních lidí o naše činnosti a vtáhnout je do nich."
Rozšiřování činností a metod práce znamená pro Kosenku zejména důraz na ochranu přírody a krajiny v celkovém kontextu regionu, tedy včetně jeho lidové architektury, lidových tradic a řemesel. Důkazem je spolupořádání každoročního
Valašského mikulášského jarmeku ve Valašských Kloboukách. Tato akce může sloužit za příklad spolupráce několika organizací, sdružení a spolků, neziskového sektoru a místní samosprávy. Kromě Kosenky se na něm podílí Valašské sdružení Dúbrava, Kulturní dům Klobučan a Město Valašské Klobouky. Původně malá akce se rozrostla do podoby velké společenské události, spojené s prezentací valašské kultury, lokálních výrobků, ručních prací, lidových krojů a muziky, která každým rokem přiláká na 10.000 návštěvníků a zpravidla končí celkovým potěšujícím hospodářským výsledkem i spokojeností místních obchodníků. Jarmek se tak stává nezanedbatelným zdrojem oživení místní ekonomiky a příjmů pořádajících občanských sdružení a ovšem také významným impulsem pro oživení pocitu sounáležitosti s regionem, pro budování regionální identity.Dnes ZO ČSOP KOSENKA představuje významný a respektovaný regionální činitel, jehož aktivity zasahují i do oblasti komunální politiky: toto občanské sdružení výrazně spolupracovalo při formování vítězných volebních sdružení nezávislých kandidátů v roce 1998 a je zastoupeno i v obecním zastupitelstvu ve Valašských Kloboukách. Tento stav se ovšem nerodil lehce. Miroslav Janík vzpomíná na střety s konzervativním myšlením místních usedlíků a zemědělců, nepřístupných jakýmkoliv navrhovaným změnám v hospodaření:
"Když jsme zde před lety šli přesvědčovat lidi o potřebách i výhodách extenzivního chovu dobytka v chráněné krajinné oblasti, nevěřil tomu nikdo. Dnes se zajímají o plemena, která by na pastvě nejen extenzivně přebývala, ale i přibývala. To je velká změna! Když se na to podívám zpětně, myslím si, že to není nejhorší výsledek. Díky partnerství se zemědělci, občany a občanskými iniciativami je zde nyní okolo 250 ha šetrně spasených a udržovaných pastvin a ke 40 hektarům pěkně udržovaných nejcennějších chráněných lučních území. A to všechno proto, že se různí lidé dokázali spojit a něco společně zrealizovat. Mnohem více práce ovšem zůstává ještě před námi. Snad to ale byl úspěšný start."
Václav Štětka