Velkorysé loučení – promarněná příležitost?
7. 1. 2003 - PRAHA [Bulletin SKOKu]
Jak uvedl Jiří Bárta, ředitel Nadace VIA: „… tyto prostředky jsou určeny na aktivity, které posílí český neziskový sektor.“ Když jsem poslouchal jednotlivé prezentace, přemýšlel jsem, jak docílit toho, aby skutečně došlo k posílení českého neziskového sektoru.
Je všeobecně známo, že zahraniční nadace a zvláště pak americké, investovaly v minulém desetiletí obrovské finanční objemy na rozvoj občanské společnosti v ČR prostřednictvím podpory jednotlivých neziskových organizací v ČR. Na druhé straně je pravdou, že mnohé prostředky financovaly konkrétní aktivity konkrétních neziskovek v různých oblastech (ekologie, sociální, zdravotní, atd.). A přesto jaksi cítím, že nedošlo k tak velkému rozvoji NNO ve smyslu posilování infrastrukturních kapacit a schopností neziskovek jako základního prvku občanské společnosti. Jaksi jsme použili mnohé prostředky především jako doplňkový zdroj k dotacím ze státního rozpočtu nebo rozpočtu obcí, aniž jsme si lámali hlavu „nějakým systematickým posilováním role neziskovek v daném regionu“. Výsledkem je situace, kdy většina NNO v České republice je existenciálně závislá na dotačních titulech jednotlivých rezortů a jejich bytí či nebytí se řídí spíše jednotlivými záměry grantových institucí, než vlastním posláním organizace.
V této situaci je pak otázkou jakými „aktivitami posílit český neziskový sektor“ abychom velkorysý dárek „neprojedli“ v následujících třech letech a na konci opět nebyli nuceni konstatovat, že se toho zas tak moc nezměnilo!!!
Jedna příležitost k „opravdu“ do budoucna stabilnímu řešení se nabízí se vznikem a působností jednotlivých krajských samospráv. Jak ze své zkušenosti mohu zatím konstatovat, mnohé krajské reprezentace mají zájem na rozvoji neziskovek ve svém kraji a nepociťují onu pověstnou touhu o všem rozhodovat a vše vykonávat (např. krajský ústav sociálních služeb). K této situaci přistupuje i fakt, že je pro kraj jednoduché identifikovat na svém území „klíčové hráče“ kteří jsou ochotni napomáhat při tvorbě krajských koncepcí rozvoje. Ve svém důsledku se pak jedná o historickou příležitost pro mnoho NNO jak se „stát partnerem pro územní samosprávu“!!!
Možná si pomyslíte, že jsem nenapravitelný idealista. Přiznávám, že jsem též zklamaný z mnoha nadějí, které se vkládaly do možných změn před deseti lety a ke kterým nedošlo v mnoha případech právě proto, že v rámci rezortu (či dokonce mezirezortního problému) a na celorepublikové úrovni nebyla možnost systémové změny prosadit. A tak jsem zcela přirozeně začal fandit reformě veřejné správy.
Vrátím-li se nyní k semináři na téma CEE TRUST myslím si, že mnohé cíle jsou společné - jak uvedenému programu tak záměrům krajských samospráv – jak lépe a efektivněji řešit společenské problémy ve spolupráci s NNO (příkladem může být vznik fondu Vysočiny zřízeného krajskou reprezentací, kdy NNO za finanční podpory kraje realizují konkrétní projekty, které kraj definoval v rámci Programu rozvoje kraje jako rozvojové. Tím současně posilují svou roli a partnerské postavení vůči samosprávě). Zůstává pak otázka zda i kraje byly přizvány k realizaci jednotlivých aktivit CEE Trustu ve spolupráci s regionálními neziskovkami.
Pokud tento moment společného zájmu nedokážeme realizovat tak, aby ve svém výsledku vedl k posílení českých NNO jako základního prvku občanské společnosti, budeme za pár let naříkat nad promarněnou příležitostí.
Petr Švíka – ředitel Oblastní charity Jihlava