Manifest životního prostředí pro evropské volby 2004
10. 3. 2004 - PRAHA [Econnect / Zelená osma]
Zelenou osmu tvoří následující organizace: Birdlife International, Climate Network Europe (CAN), European Environmental Bureau (EEB), Friends of the Earth Europe, Friends of Nature International, Greenpeace European Unit, European Federation for Transport and Environment (T&E), WWF - World Wide Fund for Nature - European Policy Office.
V období 2004 - 2009 je podle Manifestu potřeba přijmout závazky v deseti klíčových oblastech: biodiverzita, chemické látky, zemědělství, kohezní politika, doprava, klima, nakládání s odpady, zahraniční politika, implementace a prosazování práva, integrace environmentálních politik.
V oblasti biodiverzity je cílem zastavit úbytek druhů rostlin a živočichů do roku 2010. V této oblasti je kladen důraz na síť chráněných území Natura 2000, která chrání nejdůležitější evropská přírodní stanoviště. Je potřeba dohlížet na implementaci a prosazování obou směrnic tvořících Naturu a zajistit tak, aby se v členských státech tyto směrnice řádně prosazovaly. Využívání Strukturálních fondů by nemělo vést k ničení stanovišť zásadních pro ochranu přírody.
V oblasti chemických látek je nutné vytvořit novou politiku s důrazem na bezpečnost, neboť přibližně u 90% chemických látek na trhu nejsou dostupné informace o bezpečnosti. Současná platná ale neúčinná politika je stará 25 let. Nová politika musí zavést především princip předběžné opatrnosti či princip, který vyloučí z trhu výrobky, o nichž nejsou dostupné informace. Nebezpečné chemické látky mají být schválené jen pokud existuje nezpochybnitelná společenská potřeba a není dostupná žádná bezpečnější náhrada.
V zemědělství je potřeba nastavit správné priority: čistá produkce a bezpečné potraviny ve zdravém sociálním a ekonomickém prostředí. Jde především o to předejít kontaminaci GMO, snížit i zlepšit využívání pesticidů, chránit půdu a v tomto smyslu také reformovat společnou zemědělskou politiku.
Kohezní fondy musí podporovat ochranu životního prostředí. Finance z nich jsou totiž například užívány na projekty výstavby přehrad, zavlažovací projekty s ničivými vlivy na říční a stepní ekosystémy, na projekty rozvoje turistiky v oblastech, na které se vztahují právní předpisy EU pro ochranu biodiverzity či na investice do transevropských dopravních sítí, které urychlily nárůst silniční a letecké dopravy. Důležitou podmínkou je strategické posuzování vlivů na životní prostředí všech plánů a programů, které bude EU podporovat. Tato podmínka začne platit v roce 2007 a je potřeba ji důsledně dodržovat.
Heslem v dopravě je od nárůstu dopravy k řízení mobility. EU potřebuje změnit trend rostoucího objemu dopravy. K plnění stejných funkcí by mělo být dopravy méně, nikoli více. Například výstavba nové infrastruktury není jen nákladná, ale také poškozuje životní prostředí a zdraví, často vede k sociálnímu příkoří a mnohdy nepřináší to, co slibuje.
EU by měla být hlavním aktérem v boji proti změnám klimatu. V současné době je již planeta teplejší o 1 stupeň Celsia. K zamezení rozsáhlé katastrofy je nezbytné přijmout nejvyšší hranici globálního oteplení 2 stupňů Celsia oproti předprůmyslové době. EU proto musí snížit emise CO2 o 30% do roku 2020 a o 60-80% do poloviny století. Nové právní předpisy v oblasti energetiky, dopravy a změn klimatu musí pomoci EU splnit současný kjótský závazek a zavést harmonogram pro další snižování emisí pro období po roce 2020.
V oblasti odpadů je potřeba přejít k zodpovědnému využívání přírodních zdrojů. Významným nástrojem je zde ekologická daňová reforma, zavedení principu zodpovědnosti jednotlivých výrobců za vznikající odpady a celková změna vzorců spotřeby a výroby. EU musí do roku 2005 přijmout dvě strategie - pro využívání přírodních zdrojů a pro předcházení vzniku odpadů a recyklaci.
Směr zahraniční politiky manifest vyjadřuje jako vedoucí roli EU v globálním kontextu a zaměřuje se na dvě oblasti: zodpovědnost firem a obchod jako funkci udržitelnosti, nikoli hrozbu. Pro nadnárodní společnosti musí být stanovena právně závazná pravidla na globální i evropské úrovni, musí být dále rozvíjen program sociální odpovědnosti firem. Obchod a jeho politika musí být pojímán jako prostředek k prosazování všeobecných cílů udržitelného rozvoje a nikoli jako cíl sám o sobě.
Právní předpisy EU musí být správně a trvale zahrnuty v právu všech členských zemí, neboť právní předpisy především v oblasti životního prostředí jsou v členských státech EU trvale špatně implementovány.
Poslední bod požaduje, aby EP ochranu životního prostředí zahrnul do všech svých aktivit. Parlament by měl podle Manifestu také pravidelně konzultovat s ekologickými občanskými organizacemi, které dohlížejí nad politikami a praxí EU. Organizace občanské společnosti mohou parlamentu poskytovat jasný obraz o představách velké části obyvatelstva i nové nápady a řešení. EP musí zajistit kontrolu integrace environmentálních požadavků do všech jednotlivých politik EU.
Co říká Manifest v úvodu:
Volby v roce 2004 představují významnou příležitost pro politiky, aby získali větší podporu Evropského parlamentu u veřejnosti. Politické strany a kandidáti mohou konkrétně vysvětlovat, co může Evropský parlament pro občany EU udělat.
Průzkumy ukazují, že občané EU vnímají životní prostředí jako politickou oblast, která by ze své podstaty měla být řešena na úrovni EU. Znečištění nerespektuje státní hranice. Občané očekávají, že EU přijme opatření k zajištění čistého a bezpečného životního prostředí a bude pečovat o ochranu přírody.
Vysoká očekávání občanů nejsou tím jediným v oblasti životního prostředí. Jde také o sféru, ve které Evropský parlament může dosáhnout skutečných změn, a to zejména při společném rozhodování s Radou ministrů.
Problémy životního prostředí si zaslouží pozornost kandidátů do Evropského parlamentu i z toho důvodu, že navzdory existujícím strategiím ochrany životního prostředí není celková situace zdaleka dobrá. To potvrzují i zprávy European Environmental Agency (EEA): příroda je na ústupu, mění se klima, zásoby ryb se tenčí, eroze a vysychání půdy a chemické látky ohrožující zdraví lidí patří mezi nejvýznamnější problémy v EU.
Evropská unie získala pověření chránit životní prostředí v roce 1987. Roku 1997 byl prostřednictvím Amsterodamské dohody přijat koncept udržitelného rozvoje a princip integrace požadavků ochrany životního prostředí do všech sektorových politik. Budoucí Ústava EU by měla tyto požadavky znovu potvrdit.
Výsledky úsilí EU o ochranu životního prostředí jsou smíšené. Máme jak ambiciózní, tak slabé směrnice, liší se implementace i prosazování právních předpisů napříč EU i míra degradace životního prostředí způsobená společnou politikou v oblasti zemědělství, rybolovu a kohezní politikou.
Tak to dále nemůže pokračovat. Je nezbytné, aby v průběhu příštího volebního období Evropský parlament potvrdil svůj jednoznačný závazek vůči životnímu prostředí jakožto investici pro budoucnost. Poslanci EP by měli nadále hrát vedoucí úlohu v oblasti životního prostředí tím, že budou dosahovat významných zlepšení právních předpisů týkajících se politiky hospodaření s vodou, změny klimatu, kvality ovzduší, geneticky modifikovaných organismů (GMO), nakládání s odpady a přístupu k informacím. Parlament by měl také zavést účinné mechanismy, které zajistí, že politická rozhodnutí v rámci všech politik budou pro životní prostředí udržitelná.