Stavební zákon z pohledu NNO - klíčová je účast veřejnosti

25. 3. 2003 - PRAHA [Econnect]

Ministerstvo pro místní rozvoj připravuje návrh nového stavebního zákona. Platná právní úprava stavebního práva (zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu – dále jen stavební zákon) vychází z koncepce navržené v polovině 70. let a během devadesátých let prošla tato úprava nesčetnou řadou novelizací. Do právě skončeného připomínkovacího řízení se aktivně zapojili také neziskové organizace hájící možnost účasti veřejnosti.

Připravovaný návrh vychází ze snahy vlády nahradit zastaralé kodexy novými, moderněji pojatými (dále se to týká např. tolik diskutovaného správní řádu platného od roku 1967 nebo zákona o péči o zdraví lidu, který platí od roku 1966). Platná úprava nevyhovuje jak z hlediska kompatibility s právem Evropského společenství, tak z hlediska potřeby efektivně, účinně a v reálném čase řešit věcné problémy v oblasti hospodářství a kvality životního prostředí.

Nový návrh bude vycházet stejně jako platná úprava z principu dvoustupňového posuzování stavby – v územním řízení z hlediska jejího začlenění v území a možných vzniklých důsledků a ve stavebním řízení ověření přípravy výstavby z hlediska technické správnosti. Územní rozhodování, na rozdíl od veřejného projednávání územně plánovací dokumentace, je dosud upraveno na přežitých principech neveřejného správního řízení, což se neshoduje s požadavky mezinárodních úmluv zejména na úseku životního prostředí.

Připomínky neziskových organizací

Podle názoru zainteresovaných NNO podílejících se na připomínkování návrhu (např. Ekologický právní servis, Ateliér pro životní prostředí) se klíčovou jeví právě otázka veřejného zastupování v oblasti územního rozhodování. Za nejproblematičtější je považován institut Zástupce veřejnosti, tj. osoby, která se účastní jednání komise územního plánování. Zástupce veřejnosti je buď volený nebo jmenovaný, v případě územního či regulačního plánu musí být delegován minimálně 200 občany obce, v případě projednávání zásad územního rozvoje dokonce 2000 občany.

Tento postup je v zásadě chybný, účast veřejnosti nemůže stát na principu reprezentace. Pokud má institut zastoupení veřejnosti plnit úlohu oponenta zastupitelstva, nemůže být založen na stejném principu, tj. principu početní reprezentace. Účast veřejnosti by měla být raději postavena na principu zájmu a účasti. Přijatelným řešením je koncipovat zasedání komise územního plánování jako veřejná, příp. za účasti všech, kteří podali v některé z fází procesu přípravy územního plánu písemné připomínky. Institut zástupce veřejnosti by se pak měl transformovat do institutu mediátora, osoby nezávislé jak na pořizovateli územního plánu, tak na těch skupinách veřejnosti, které se v procesu přípravy plánu vyjadřovaly.

Otázky týkající se územního rozhodování by měly spadat do samostané působnosti obce a nikoliv do přenesené. Možným řešením této situace je posílit v návrhu zákona roli obce jako subjektu, který je povinen shromažďovat a vyhodnocovat připomínky veřejnosti. Tento úkol by měla obec plnit zejména v počátečních fázích procesu pořizování územního plánu (ještě před přípravou zadání územního plánu).

Dále podle zainteresovaných nevládních organizací chybí možnost domáhat se přezkumu zákonnosti schváleného územního plánu. Možným řešením je upravit v zákoně možnost zvláštního opravného prostředku, který nemusí mít vůči schváleném územnímu plánu odkladný účinek. O tomto opravném prostředku by rozhodoval nadřízený orgán územního plánování. V návrhu zákona také chybí možnost podat odvolání proti regulačnímu plánu.

Karel Čada

DISKUSE - KOMENTÁŘE: