Tradice dárcovství v Křesťanství - 2. část
1. 12. 2003 - PRAHA [Charities Aid Foundation / Econnect]
Například Chrysostom zaplatil exilem a následně i smrtí za názor, že pokud jedna desetina populace je chudá a jedna desetina bohatá, zatímco zbytek je někde mezi tím, potřeby chudých mohou být snadno uspokojeny z prostředků bohatých přerozdělením. Mnozí církevní otcové se otočili k nově institucializované církvi zády a uchýlili se do pouští Palestiny a Egypta. Zvolili život v 'Evangelické chudobě', aniž by se zaopatřovali pro budoucnost. To byla živná půda z níž vyrostlo a na níž prosperovalo monistické hnutí, inspirované takovými asketickými hrdiny jako byli František, Dominik či Benedikt.
Středověk argumentoval tím, že v Božím hospodářství je třeba jak bohatých, tak chudých, aby mohli chudí být předmětem dobročinnosti bohatých. Naopak chudí mohli bohaté 'naučit' jak dosáhnout věčné spásy. Tehdy se obě skupiny navzájem ještě více odcizily, a to i v rámci církve. Jak zdůrazňuje Richard Harries, stále panuje přehnaný křesťanský individualismus, jež je v protikladu k sociální etice. Důraz je kladen na 'lásku' (která uspokojuje okamžité potřeby některých), místo na 'spravedlnost' (jež zajišťuje budoucí potřeby mnohých).
Spravedlnost a rovnost
Křesťané jsou povinni reagovat na chudobu, nespravedlnost a nerovnost ve světě a jejich původní příčiny. Prohlášení víry Křesťanské pomoci obsahuje jasné poselství rovnosti: 'Bůh doufá v nový svět v němž jsou všichni účastni na slavnosti života…v jeho [Ježíšově] představě nového uspořádání světa jsou chudí na prvním místě… Každý, chudý jako bohatý, může být velkorysý, moudrý a tvořivý, protože každý, chudý jako bohatý, je stvořen k obrazu Božímu a všichni jsou ochuzeni pokud je někdo [z tohoto světa] vyloučen. Milovat naše bližní znamená usilovat o spravedlnost, aby každý mohl rozhodovat co s nimi bude.'
Křesťanské "dávání" neznamená jen dávat peníze na dobré účely. V souladu s Ježíšovým poselstvím musí jít zároveň o dobrou zprávu pro chudé.
Po nějaký čas bylo ekumenickou odpovědí na zmíněné argumenty hovořit o 'chudobě volbou'. Pokud je však existence chudoby "hanbou" nás všech, jak uvádí Křesťanská pomoc ve svém nově vydaném programu pro roky 2000-2004, boj proti ní je spíše nutností než možností. Hlas chudých musí mocně zaznít, a to ne pouze v teologii, nýbrž také v rozvojové práci. Severní Křesťané vždy inklinovali k sentimentálnímu pohledu na životní podmínky chudých, podobě jako se dívali na Ježíše coby na chudého a trpícího služebníka. Naproti tomu pomíjeli, že Ježíš zosobňuje autoritu, jež přislíbila osvobození chudých. Z práce našich mezinárodních partnerů čerpáme zkušenosti pro všechny oblasti působení Křesťanské pomoci - vzdělávání, shánění finančních prostředků, organizaci kampaní a lobování na mezinárodní úrovni - a stáváme se organizací, schopnou účinně působit i v zámoří.
Tradice
Světová rada církví (WCC) zaštiťuje ekumenické hnutí od roku 1948 a slouží jako prostor pro reflexi, spolupráci a lobování v oblasti péče o znevýhodněné a marginalizované. Servisní agenturou rady je CICARWS (Komise církví pro humanitární, a rozvojovou pomoc a pomoc uprchlíkům), jež působí v humanitární a rozvojové pomoci ve spolupráci s jednotlivými církvemi a jejich specializovanými agenturami, jednou z nichž je právě Křesťanská pomoc. Práce komise je v současnosti významně orientována na ekumenické sdílení zdrojů. Během let došlo ke změnám v zaměření práce CICARWS. Zatímco dříve se věnovala především humanitární práci, dnes klade agentura větší důraz na dlouhodobé rozvojové programy, solidaritu a podporu možností "pomoci si sám sobě". Současným trendem je snažit se vystopovat původní příčiny chudoby, nespravedlnosti a diskriminace a pokoušet se je vykořenit, spíše než pouze odstraňovat jejich následky.
Pro Alliance Magazine of Charities Aid Foundation napsal Daalep Mukarji