Pouze text - only text Econnect Zpravodajství Informační servis pro NNO
- Kalendář akcí | Práce v NNO | Katalog odkazů | Občan TOPlist
- -
Pouze text - only text
logo Econnectu Informační servis pro NNO
pro registrované uživatele pro novináře pouze text English
- Fundraising
[ nno.ecn.cz > fundraising > Case Studies: Park na Fifejdách - Místo k životu ]
-

 Novinky

 Fundraising novinky granty stipendia dárcovství případové studie literatura

 Právní servis

 Práce v NNO

 Vzdělávání NNO

Case Studies: Park na Fifejdách - Místo k životu

27. 5. 2002 - PRAHA/OSTRAVA [Open Society Fund]

Tento text je publikován s laskavým svolením Nadace Open Society Fund

Případová studie o rozvoji místního společenství na sídlišti "Místo k životu není jenom místem, jehož podmínky, vnější vzhled a kvalita přinášejí lidem radost a pocit z dobrého života. Je to také místo, na jehož vzniku a tvorbě se mohou lidé přímo podílet … a také se na něm podílejí."

Vita vznikla v roce 1991 jako sdružení věnující se ekologické výchově. Časem Vita přidala odpadovou kampaň, programy pod širým nebem, programy ozeleňování, zřídila ekologickou knihovnu, videotéku a zaměřila se na ekologické poradenství. Vita si postupně uvědomila, že tematika životního prostředí je příliš úzká a specializovaná, aby sama o sobě dokázala vzbudit zájem širší veřejnosti a udržet jej. Přitom bez její účasti nelze ekologii jako citlivý vztah k okolí v praxi rozvíjet a kultivovat. Teprve když lidé naleznou k místu, kde žijí, vztah, jsou schopni uvažovat o tom, jak okolí neškodit, nebo dokonce jak mu prospívat. Avšak podmínkou vytvá ření takového vztahu je zájem, a ten je možné vzbudit jen tam, kde se něco děje, kde mají lidé možnost se setkávat a společně tvořit.

Obecným posláním neziskové organizace Vita je zvyšování citlivosti místního společenství k otázkám životního prostředí a v širším slova smyslu překonávání lidské lhostejnosti vůbec. Vita nadále stojí na základech ekologie, avšak vnímané velmi široce, jako vztah člověka k okolí. V současnosti působí Vita v celé České republice, avšak středem její pozornosti je město Ostrava, a především sídliště Fifejdy, kde organizace sídlí, a městská část Přívoz. Ve Vitě v době realizace níže popsaného projektu pracovalo šest lidí na plný úvazek: jeden na civilní službě (od ledna dva), jeden na základě smlouvy a deset na dohodu. Sdružení má k březnu 2000 dvaatřicet registrovaných členů a spolupracuje se třiceti dobrovolníky. Jde o občanské sdružení s valnou hromadou, předsedou a ředitelem Vity, sborem poradců a revizorem. Vita sp olupracuje s úřadem města Ostravy — úzký kontakt udržuje zvláště s primátorem města a s úřadem Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, jehož spolupráce však není tak aktivní. Vita je jedinou nestátní neziskovou organizací na Fifejdách, více než na místní spolupráci se tedy musí orientovat na spolupráci odbornou. Je členem ekologickovýchovného seskupení Pavučina a sítě ekoporaden STEP. Projekt Parku na Fifejdách se stal součástí amerického Central European Linkage Program (CELP), programů Partnerství pro veřejná prostranství Nadace Partnerství a CPSI Open Society Fund Praha, které jí poskytují nejen finanční, ale také konzultační pomoc. Spolupráce smístními podniky se rozvíjí jen velmi obtížně a pomalu — Ostrava se potýká s hospodářskou recesí a více než dvacetiprocentní nezaměstnaností.

Program místo k životu

Je nejrozsáhlejším projektem občanského sdružení Vita a dobře odráží šíři záběru organizace, respektive posun od práce neziskové organizace, která se zaměřuje na životní prostředí, ke komunitní práci soustředěné na vytváření prostoru pro spolupráci a společnou činnost místních lidí za účelem kultivace vztahu k okolí a sobě navzájem. Vita se přitom profiluje do role zprostředkovatele, iniciátora možnosti vzniku takového prostoru, či lépe prostředí. Rozsah projektu hezky vystihuje jeho motto: "Místo k životu není jenom místem, jehož podmínky, vnější vzhled a kvalita přináší lidem radost a pocit z dobrého života. Je to také místo, na jehož vzniku a tvorbě se mohou lidé přímo podílet, a také se na něm podílejí."

Projekt Parku na Fifejdách,

který byl poprvé zmíněn na ekovýchovném semináři Vity v Ostravě v roce 1998 a odstartován v červnu 1999, je pilotním projektem a vlajkovou lodí programu Místo k životu, v němž se odrážejí všechny rysy programu jako celku. Jde o ojedinělý způsob zapojení místních obyvatel, kteří se účastní nebo mohou účastnit stavby sídlištního parku od jeho plánování přes připomínkové řízení až k stavbě samé a jeho následnému využití. Na projekt fifejdského parku se soustředí tato případová studie. Sídliště Fifejdy II bylo před dvaceti lety postaveno nedaleko centra Ostravy. Ve třech tisícovkách panelových bytů bydlí přes deset tisíc obyvatel. Stojí na rovině, kterou paneláky typicky bezúčelně člení na nepravidelné, rozsáhlé travnaté plochy s vyšlapanými chodníčky, protože směr a propojení vyasfaltovaných chodníků neodpovídá potřebám chodců. Travnaté plochy však obyvatelé nijak nevyužívají, i když se je město pokusilo trochu zvelebit výsadbou nových stromů. Přímo na sídlišti není téměř žádná možnost zaměstnání, takže obyvatelé dojíždějí za prací do jiných částí města. A tak většina z nich sídliště vnímá spíše jako noclehárnu než jako místo, kde lidé žijí a mohli by se nějakým způsobem realizovat. Navíc chybí vhodné místo.

Vita má zkušenosti s ozeleňováním stříšek panelových domů, s popínavými rostlinami na lampách, zelenými atrii a terasami. Dále se podílela na stavbě přírodní zahrady kolem Mateřské školky v Hrádku nad Nisou, která proběhla koncem září 1999. Projekt vypracoval Roland Seeger z německého Výzkumného ústavu herních prostor, který se specializuje na víkendové akce s rodiči, učiteli a dobrovolníky. Se stavbou tehdy přišlo pomoci přes 120 lidí. V Hrádku se však místní obyvatelé podíleli pouze na stavbě, kdežto v Ostravě je Vita chtěla zatáhnout jak do plánování, tak do stavby a využívání parku, což byla v Čechách novinka. Inspiraci čerpala ze spolupráce s programem CELP, který sídlí v americkém Pittsburghu. Pittsburgh má sOstravou mnoho společného. Je podobně velký, a navíc v posledních dvaceti letech prodělal transformaci z průmyslového velkoměsta, které bývalo zcela závislé na ocelářství. V programu CELP pracují i lidé z organizace Conservation Consulting Inc., která má zkušenosti mimo jiné i s výsadbou zeleně a stavbou parků, protože realizuje už několik let komunitní program Pittsburgh Green Neighborhood Initiative. Plánování podobných projektů za účasti veřejnosti se stalo běžnou praxí. Vita skloubila domácí a zahraniční zkušenosti s cílem narušit netečnost veřejnosti a zahájit dlouhodobou spolupráci. Vznik přírodního parku na Fifejdách naplánovala tak, aby zrcadlil její představu o projektu zaměřeném na místní společenství. Park nemá být jen příjemným místem, oázou uprostřed sídliště, ale jeho vytváření a plánování má otvírat prostor ke spolupráci mezi místními lidmi, k vytvoření komunitního centra a místa, kde by se mohly setkávat všechny generace. Cílem není postavit park co nejrychleji, nejlevněji či s minimálním úsilím, třeba do davatelsky, ale probudit zájem, sc hopnosti, víru a vůli místních lidí stát se spolutvůrci prostředí, ve kterém žijí.

Důležité pochopitelně bylo sehnat někoho, kdo park zaplatí. Vita o podporu p ožádala své pi ttsburské par tnery. Těm se projekt líbil, ale vedoucí projektu Zdeněk Jakubka dodnes vzpomíná, kolikrát hrozil krach jednáním trvajícím rok, i když obě strany měly na spolupráci zájem. "Dárce potřeboval ke schválení detailní rozpočet projektu, ale my ho nemohli sestavit, protože jsme dopředu neznali představy obyvatel. Ty bylo možné zjistit až po jednání s nimi, které nebylo možné uspořádat, aniž bychom na park měli peníze. Dlouho jsme se točili v kruhu a chvílemi to vypadalo, že vynaložené úsilí přijde nazmar. Časem jsme získali vzájemnou důvěru a našli cestu k dohodě. Rozhodující podle mě bylo, když americká strana na vlastní oči viděla postup stavby zahrady v Hrádku. Tehdy pochopili, že situaci nelze jinak řešit, a souhlasili s rámcovým rozpočtem. Byl to od nich odvážný krok, kterého si velmi ceníme. De facto nám podepsali bianko šek. V té době jsme žádnou rezervní variantu neměli a ani mít nemohli." Jejich prostřednictvím pak bylo od nadací Heinz Endowments a Rockefeller Brothers Fund zajištěno přímo na stavbu parku dvě stě padesát tisíc korun. V návaznosti na to Vita zahájila jednání s magistrátem. město Ostrava přislíbilo přinejmenším stejnou částku vmateriálu a poskytnuté technice a primátor Města Ostravy převzal nad parkem záštitu a předběžně přislíbil osobní účast na stavbě. "Primátor mě sice už znal a považuje Vitu za důvěryhodnou organizaci, ale spolupráce s městem na projektu parku byla navázána především prostřednictvím Pittsburghu. Jejich jedinou podmínkou bylo, abychom po nich nechtěli peníze," komentuje spolupráci Zdeněk Jakubka. "Další jednání probíhala s městským obvodem, na jehož katastru pozemek leží. Proto se točila více kolem technických záležitostí a budoucího využití parku."

Jeden ze členů správní rady programu CELP, zahradní architekt Henry Hanson, se zúčastnil jednání v Ostravě.

Jste sám zahradní architekt, máte zkušenosti s plánováním a stavbou podobných parků?

Ano. Moje firma se v Pittsburghu poměrně často účastní komunálních projektů, pro které se podobný způsob společného plánování v posledních letech vžil jako běžná praxe. Zrovna před Vánocemi jsme jeden park dokončili.

V čem je největší rozdíl mezi vaším dokončeným parkem a parkem, jehož stavbu organizuje Vita?

Náš park byl o dost menší — tento má mít hektar! — a mnohem dražší, ale to je samozřejmě relativní. Největší rozdíl je v rychlosti. Plánování našeho parku trvalo pět let. Vita chce celý projekt dokončit vlastně za jediný rok, což je pro mě upřímně řečeno rychlost naprosto nepředstavitelná.

Proč u vás plánování parku trvalo tak dlouho, když je to zažitá věc? Rychlostí práce úřadů to nejspíš nebude, nebo ano?

To asi ne. Úřady pracují rychle a jsou na takový způsob práce zvyklé. Rok a půl se třeba jednalo jen o tom, kdo za co ponese odpovědnost, což u nás v praxi znamená, koho bude soudit rodič, jehož dítě si v parku zvrtlo kotník. Tím si t ady, zdá se , nikdo hlavu neláme, protože se o tom zatím nikdo ani slůvkem nezmínil. Dalším zádrhelem bylo financování. Náš projekt byl placen ze spousty různých zdrojů, takže jeho celková koordinace zabrala spoustu času. Projekt získal reálné obrysy. Nyní šlo o to oslovit místní obyvatele a zapojit je do projektu.

Plánovací víkend

3. a 4. prosince 1999 proběhl plánovací víkend. Událost je výstižně popsána v lednovém čísle zpravodaje Okolo domu, který Vita vydává. Plánovací víkend svedl dohromady obyvatele sídliště Fifejdy II, architekty, dva zástupce starosty z úřadu Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, vedoucího kanceláře primátora města Ostravy. Milým hostem Vity byl Bob Kobet z Pittsburghu. Nadace Partnerství vyslala svého pracovníka, který pořídil videozáznam. Diskusi ve skupinách a prezentaci navrhovaných úprav usnadňovaly facilitátorky z Prahy. Víkend navštívili novináři a fotografové ze čtyř deníků, o akci pravidelně informoval rozhlas i regionální televize. Dospělých se v obou dnech akce zúčastnilo na padesát, dětí téměř stovka. Více než dvě stě rodičů dětí ze základní školy a mateřských škol vyplnilo anketní lístek, do něhož vepsali svou představu o budoucím parku. Šedesát lidí poskytlo Vitě svou adresu a vyjádřilo ochotu pomoci při stavbě parku. Učitelé Základní školy gen. Píky malovali s dětmi výkresy plné dětských snů o parku. Páteční odpoledne sloužilo především k inspiraci. Na panelech, zdech, záclonách, ale i na zrcadlech v umývárně byly připevněny fotografie, projekty i výkresy hřišť, parků a hracích prvků. Promítaly se diapozitivy z Anglie a z Holandska, video z Německa a z Hrádku nad Nisou. Společně jsme se seznamovali a tříbili představy o odpočinkovém, setkávacím a herním prostoru pro obyvatele sídliště. V sobotu jsme se šli podívat na místo budoucího parku a pak jsme ve skupinách malovali, modelovali a hlavně diskutovali nad velkými plány budoucího parku.

Veřejné posouzení návrhů parku

Po 40 dnech proběhlo již druhé setkání zájemců o výstavbu parku. Cílem bylo posoudit návrh zpracovaný architekty. Není zatím rozkreslen jako prováděcí projekt, protože se očekávají jeho další změny. Všichni p oprvé uvidí, jak se p odařilo na plo chu mezi paneláky rozmístit, co lidé navrhovali. U stolku s návrhy se zastavil dvanáctiletý Olda. Bydlí na Fifejdách a chodí do školy, která sousedí s budoucím parkem. "Tak bude tam ta dráha pro bruslaře a skejtaře, nebo ne? A co lanovka? My jsme totiž ve škole za ně sepsali petici. Mám spoustu podpisů," obrací se na Ivu Škrovovou. "Dráha je navržena tady a lanovka tady," ukazuje mladému zvědavci na plánu. "S tou dráhou se ještě uvidí. Návrh s ní počítá, ale musely by se na ni ještě sehnat další peníze, protože to nemůžeme postavit sami, musí se to zadat firmě, a to je drahé,“ dodává. Oldu ale už žádné další peníze nezajímají, pochvalně pokyvuje hlavou a zálibně si prohlíží nákres dráhy v návrhu. Krátce po čtvrté je v místnosti na čtyřicet lidí, z toho asi polovina dětí. Mezi dospělými se oproti plánovacímu víkendu neobjevily vlastně žádné nové tváře. Vita čekala o něco hojnější účast. Věra Jakubková menší počet zájemců přičítá konci prvního pololetí — ten den se rozdávalo vysvědčení, ale termín, který byl domluven na plánovacím víkendu, nebylo možné posunout. "Chystám se je pozvat ke konkrétní spolupráci," prozrazuje Zdeněk Jakubka.

"Tedy nejen dnes na dotváření návrhu projektu, ale následně při realizaci, při získávání dalších prostředků, se zorganizováním prací a jejich propagací. Další setkání bude v květnu. Chci zkrátka, aby si lidé, kteří mají nějakou možnost přispět, uvědomili, že jejich pomoc vítáme, a hlavně že je to skutečně na nich. Nechceme vystupovat jako zástupci veřejnosti, ale jen aby lidé mohli vyvíjet vlastní aktivitu. Lidé na to nejsou zvyklí, takže ještě stále potřebují postrčit, být ujištěni, ale očekáváme, a právě o to nám v důsledku jde, že se naučí společně pracovat sami, aby nás — řekněme během dvou tří let — víceméně nepotřebovali a aby tedy naše role byla čistě na úrovni zprostředkovávání, ale nápady a aktivity přicházely od místních."

"Kdyby lidé návrh odmítli nebo s ním nebyli spokojeni, zřejmě bychom se museli sejít ještě jednou. Člověk musí být hlavně flexibilní. Nesmí lpět na představě, že by něco mělo fungovat určitým způsobem. Když něco nejde, nebo ne úplně dobře, půjde to jinak. To je základ našeho přístupu. Myslím, že jiným způsobem s veřejností ve skutečnosti nelze pracovat, protože by člověk neustále jen někomu vnucoval své představy a způsob práce," zhodnotil setkání Zdeněk Jakubka.

Projekt parku na Fifejdách je v únoru 2000 ve své polovině. To nejtěžší má však zřejmě za sebou. Už nejde o projekt občanského sdružení Vita, které si něco vymyslelo a teď marně přesvědčuje veřejnost, že je to dobrý nápad a že by stálo za to podílet se na něm. Stojí za ním skupina místních lidí, kteří ho berou za vlastní, a podporuje ho samospráva. Pokud oficiality správního řízení proběhnou v termínu, máme se zřejmě všichni, ale hlavně obyvatelé Fifejd, v červnu nač těšit.

Redakčně zkráceno, celý text i celou publikaci je možné získat na adrese:

OSF Praha
Seifertova 47
130 00 Praha 3
kontaktní osoba: Jaroslava Šťastná
e-mail: Jaroslava.Stastna@osf.cz


DISKUSE - KOMENTÁŘE:


Služby Econnectu

ToolkitUnavuje vás tvorba www stránek v HTML?
Nemá váš webmaster čas na jejich aktualizaci?
S publikačním systémem TOOLKIT to zvládnete SNADNO, RYCHLE A SAMI:
VYZKOUŠEJTE ZDARMA!
vytisknoutvytisknout
Logo Econnectu Easy CONNECTion - snadné spojení mezi lidmi, kteří mění svět
Webhosting, webdesign a publikační systém Toolkit - Econnect
Econnect,o.s.; Českomalínská 23; 160 00 Praha 6; tel: 224 311 780; econnect@ecn.cz