Parlament se bude znovu zabývat správním řádem
14. 1. 2003 - PRAHA [Econnect]
Návrh nového správního řádu Sněmovně předložila v roce 2002 i Zemanova vláda (resp. Grossovo ministerstvo vnitra) – sněmovní tisk 1070, Sněmovna jej ale ve třetím čtení zamítla. Tím historie tohoto návrhu však neskončila, spolu s ním totiž vláda navrhovala i zákon provádějící změny v souvislosti s přijetím správního řádu (Sněmovní tisk 1142). V tomto návrhu spatřoval ministr vnitra Stanislav Gross své světélko na konci tunelu. Obrátil se na ústavně právní výbor, který tento návrh projednával, zda-li nemůže zakomponovat celé znění správního řádu jako jeden z komplexních pozměňovacích návrhů k návrhu tohoto původně pouze doprovodného zákona. Vzhledem ke Grossově argumentaci, že nepřijetí správního řádu může ohrozit reformu správního soudnictví a reformu státní správy, dal výbor vládnímu návrhu ještě šanci, ale ani tento „doprovodný“ zákon nebyl Sněmovnou přijat.
Rétorika ministra Grosse nutně vedla k názoru, že nebude-li návrh schválen, tak v českém právním řádu nastane chaos. Potřebujeme ale skutečně nový správní řád a byl neúspěšný vládní návrh tím pravým nástupcem? Nemnozí kritici tohoto vládního návrhu opakovaně zdůrazňovali, že až příliš zachovává vrchnostenské postavení úřednictva, a tudíž nevychází občanovi vstříc. Návrh přinášel jak výrazné zesložitění (původních 68 paragrafů se rozrostlo na zhruba dvojnásobek), tak diferenciaci účastníku správní řízení. Zatímco starý správní řád respektujíce článek 37. článek Ústavy ČR o rovnosti účastníků bral všechny účastníky stejně, tak návrh nového správní řádu mezi nimi činil rozdíly.
Například v případě posuzování staveb, což byl asi v diskusi okolo návrhu nejfrekventovanější případ, má podle staré (a stále dosud platné) verze zákona stejná práva investor, majitel nemovitosti, v jejímž sousedství se stavba nachází i veřejná sdružení. Vládní návrh tato práva přisoudil pouze investorovi, o právech majitele měl rozhodnout příslušný úředník a občanská sdružení by více méně ostrouhala mrkvičku (jejich možnost ovlivňovat řízení by byla velmi slabá). Vláda tuto diferenciaci aktérů správních řízení zdůvodnila tím, že podle staré verze správního řádu může správní řízení výrazně zkomplikovat i velmi slabý aktér. V zájmu zvýšení potenciálu přijetí ale od této diferenciace předkladatelé „komplexního pozměňovacího návrhu“ (resp. správního řádu po druhé) ustoupili.
Posuňme se však do současnosti, jak patrno z úvodu článku existují dnes dva návrhy správního řádu: vládní a poslanecký. Zatímco vládní zhruba kopíruje Sněmovnou zamítnutý návrh z minulého volebního období (včetně diferenciace aktérů a složitosti návrhu), poslanecký návrh se spíše drží původního správního řádu z roku 1967. Nejedná se tak o návrh nového správního řádu, ale o novelizaci původního, slovy předkladatelů, v praxi osvědčeného správního řádu. Autoři novelizace chtějí dobré ze zákona ponechat a změnit jen hlavní nedostatky. Zákon by tak měl podle jeho předkladatelů důrazně respektovat princip, zakotvený v Listině základních práv a svobod, podle kterého státní moc slouží všem občanům.
Tuto logiku sleduje jak úprava vymezení rozsahu působnosti zákona (veškerá veřejnoprávní činnost úřadu zaměřená navenek, která není upravena jiným zákonem), tak při úpravě základních pravidel činnosti správních úřadů, dále stanovuje obecnou lhůtu k vyřízení žádosti, zachovává vymezení účastníků na základě pravidla rovnosti, posiluje práva účastníka správního řízení, respektuje právo na svobodný přístup k informacím a modifikuje zásadu neveřejnosti správního řízení. Správní řízení může být veřejné, když o to požádá účastník řízení, o jehož právech je rozhodováno.
Vláda na své schůzi 8.1. 2002 vyjádřila nesouhlas s tímto návrhem (Sněmovní tisk 152/1), považuje stávající právní řád za neuspokojivý a nelze jej záplatovat pouze novelizací správního řádu stávajícího. Jelikož se jedná o základní kodex pro výkon veřejné správy, musí být připravován za široké účasti orgánů veřejné správy, příslušných oborových orgánů, organizací zaměstnavatelů a občanských sdružení. Vláda, podle svých vlastních slov, takto připravila. Navrhovaná novelizace opomíjí či jen okrajově řeší řadu důležitých prvků správního řízení, např. problematiku rozdílů mezi jednotlivými typy řízení, procesních rozhodnutí či veřejnoprávních smluv. Dále také používá pojmy, které nejsou v souladu s dalšími součástmi právního řádu (pobyt, bydliště, pracovník či obecní úřad s rozšířenou působností), používá nepřesné formulace a obsahuje pro praxi nereálná ustanovení. Vláda dále kritizuje zavedení neomezeného nahlížení do spisů, které je v rozporu se zákonem o ochraně osobních dat (i v tomto případě se podle mého soudu jedná o terminologickou nepřesnost poslaneckého návrhu než o záměr). Kamenem úrazu poslaneckého návrhu je podle vyjádření vlády fakt, že byl vytvořen pouze úzkou skupinkou a nebyl dostatečně prodiskutován zainteresovanými subjekty.
Poslanecký návrh by se měl objevit v prvním čtení na únorové schůzi Sněmovny, navrhovatelé mají šanci jej i přes záporné stanovisko vlády prosadit. Už dnes je ale jasné, že výsledná podoba bude na půli cesty mezi úředníkem a občanem, jen lze doufat, aby občanovi byla přeci jen o něco blíž.