Pouze text - only text Econnect Zpravodajství Informační servis pro NNO
- Kalendář akcí | Práce v NNO | Katalog odkazů | Občan TOPlist
- -
Pouze text - only text
logo Econnectu Informační servis pro NNO
pro registrované uživatele pro novináře pouze text English
- Právní servis
[ nno.ecn.cz > právní servis > Dobrovolník ze zákona? ]
-

 Novinky

 Fundraising

 Právní servis novinky kauzy dokumenty a literatura ASPI-databáze právních předpisů

 Práce v NNO

 Vzdělávání NNO

Dobrovolník ze zákona?

8. 1. 2003 - PRAHA [Hestia]

Econnect ve spolupráci s Hestií - národním dobrovolnickým centrem zveřejňuje další legislativní kauzu tentokrát s tématikou dobrovolnictví; přijímání a aplikace zákona o dobrovolnické službě. Na následujícím příkladu máte možnost si zrekapitulovat, jak fenomén dobrovolnictví vznikal, vyvíjel se a jak jeho rozvoj v minulých letech v souvislosti s vyhlášeným rokem dobrovolníků vedl i u nás k přijetí zákona. Celý vývoj je ilustrován jedním z příkladů komplikací, které provázely dobrovolnickou činnost před přijetím zákona. Autor také hodnotí pozitiva a negativa nového zákona. Do celé kauzy významným způsobem zasahovaly také neziskové organizace.

1. Úvod

Loňský rok, vyhlášený OSN za Mezinárodní rok dobrovolníků 2001, obrátil pozornost neziskového sektoru i mnohých vlád k novému fenoménu - dobrovolnictví. Do nedávné doby totiž tato oblast (alespoň v Evropě) byla vnímána jako organická součást občanské společnosti bez potřeby zvláštní regulace. Nový typ organizace dobrovolnictví, jako svébytného odvětví se rozšířil z USA, kde zakládání dobrovolnických center a dlouhodobé dobrovolné služby podpořil prezident J. F. Kennedy založením organizace Mírové sbory (Peace Corps) v roce 1961. V následujících letech vznikly ve Spojených státech stovky dobrovolnických center, které se začaly specializovat na management dobrovolnictví.

S tím nastala potřeba právně upravit dobrovolnický vztah. V roce 2001 se řada vlád začala zabývat vytvořením dobrovolnického zákonodárství, protože na jedné straně jsou dobrovolníci považováni za cenný zdroj k řešení problémů sociálních i pomoci při živelných katastrofách. Na druhé straně nasazení dobrovolníků naráží na řadu problémů při neexistenci právních předpisů.

Absence právního vymezení dobrovolné služby přinášela následující těžkosti:

  • Vystupování vůči třetím stranám: pojem dobrovolník nebyl znám a tak z právního hlediska vztah mezi dobrovolníkem, organizací a další stranou v podstatě neexistoval. Vztah mezi dobrovolníkem a organizací se řešil a dosud řeší adaptací příkazní smlouvy na podmínky dobrovolnictví.
  • Řešení právní odpovědnosti dobrovolníků a odpovědnosti organizací za dobrovolníky.
  • Účast dobrovolníků v mezinárodních programech. Situace se zejména komplikovala při udělování víz zahraničním dobrovolníkům a českým dobrovolníkům vyjíždějícím do zahraničí, proplácení výdajů a kapesného dobrovolníkům z mezinárodních fondů.
  • Daňové a účetní. Dobrovolnická práce nemohla být započítána jako vklad organizace do projektu, i když například programy Phare a Acess financované ze zdrojů Evropské unie toto umožňují. Pokud by se něco takového přece stalo, hrozilo, že finanční úřad bude požadovat zdanění benefitu z dobrovolnické práce.
  • Účast nezaměstnaných dobrovolníků v dlouhodobých programech. Dobrovolníci byli v konkrétním případě obviněni, že pracují načerno, protože dobrovolnický závazek odlišný od pracovního neexistoval.

2. Popis stran zúčastněných v kauze

Dobrovolníci účastnící se dlouhodobých projektů. Zejména Dobrovolnictví nezaměstnaných, kteří byli obviněni z práce na černo. Zahraniční dobrovolníci programu Evropská dobrovolná služba, kterým se komplikovalo vydání víza. Neziskové organizace využívající dobrovolníky a organizace, které připomínkovaly zákon o dobrovolné službě. Úřady práce, Ministerstvo práce a sociálních věcí, vláda jako předkladatel návrhu zákona.

3. Vývoj kauzy

3.1. NEPOSLUŠNÝ ÚŘAD PRÁCE

K čemu mohla vést absence příslušného zákona, ukazuje případ z Uherského Hradiště, kde se místní Charita inspirovala celostátním programem Dobrovolnictví nezaměstnaných absolventů. Program vedlo Národní dobrovolnické centrum Hestia ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí. Cílem programu jakožto nástroje aktivní politiky zaměstnanosti bylo pomoci nezaměstnaným dostat se z psychosociální krize, získat praxi, kontakty a pracovní návyky.

Ačkoli Charita v Uherském Hradišti měla za sebou úspěšnou sedmiletou spolupráci s místním úřadem práce, při podání žádosti o finanční podporu na zřízení společensky účelných míst pro nezaměstnané, kteří se účastnili zmíněného programu, došlo ke konfliktu. Žádost byla zamítnuta dne 9. 11. 2000 s odůvodněním, že zájemci o práci (účastníci programu Dobrovolnictví nezaměstnaných absolventů) již v organizaci pracují a tudíž nejsou uchazeči o práci. Při ohrazení Charity proti rozhodnutí pracovního úřadu bylo z úřadu práce obratem sděleno, že dotyční dobrovolníci skutečně nemohou být uchazeči o práci a že jsou tudíž od doby započetí konání dobrovolnické činnosti vyřazeni z evidence uchazečů o zaměstnání.

Dále bylo sděleno, že se nejedná o bezplatnou pomoc nezaměstnaných spoluobčanů, protože „jejich pomoc je bezplatná pouze pro Vaši instituci (rozuměj Charitu, pozn. aut.), protože finanční nároky evidovaných nezaměstnaných uspokojuje stát.“ Čímž je myšleno placení podpory v nezaměstnanosti a zdravotní a sociální pojištění, na něž mají nezaměstnaní nárok. Dále je v odpovědi uvedeno, že: „Uchazeči o zaměstnání, kteří pracují, nemohou být v evidenci úřadu práce nikoli proto, že nepobírají žádnou odměnu za vykonanou práci, ale proto, že svým jednáním parazitují na sociálních výhodách zaručených státem pro ty občany, kteří bez svého zavinění pracovat nemohou.“ (oba citáty ze „Zamítnutí finančního příspěvku na vytvoření nových pracovních míst“ odesláno Úřadem práce v Uherském Hradišti dne 20.11.2000)

Nejen, že byli tedy nezaměstnaní, kteří se účastnili legálního programu aby aktivně řešili svou situaci a ještě přitom pomáhali neziskové organizaci pro veřejné blaho, označeni za příživníky, ale dosavadní praxe příkazních smluv adaptovaná na dobrovolnickou činnost byla zpochybněna. Charita tak byla nařčena z obcházení pracovněprávních předpisů:

„Na závěr mi dovolte jedno upozornění. K Vašemu dopisu jsou přiloženy tzv. „Příkazní smlouvy s dobrovolníkem" uzavřené podle úst. § 724 občanského zákoníku. Z textu těchto smluv vyplývá, že „dobrovolník" bude opakovaně od nástupu do 10. listopadu 2000 vykonávat určité konkrétní práce, dále že má povinnost uvedené činnosti vykonávat osobně, povinnost řídit se pokyny příkazce, povinnost dodržovat předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci apod. Jak z textu smlouvy tak i ze skutečností zjištěných na místě vyplývá, že se ve skutečnosti nejedná o příkazní smlouvu, ale o smlouvu, jejímž obsahem je pracovněprávní vztah, protože činnost je vykonávána ve vztahu závislém, kdy je „dobrovolník" při úklidových a přípravných pracích závislý na pokynech řídící osoby. Smlouvy, které s „dobrovolníky“ uzavíráte, obchází pracovněprávní předpisy, jelikož na řešení pracovněprávních vztahů nelze ani podpůrně použít žádné z ustanovení občanského zákoníku.“ (citát dtto)

Ředitelka Charity věc postoupila Ministerstvu práce a sociálních věcí, které k věci podalo následující vyjádření:

Vážená paní ředitelko,
obdrželi jsme Váš dopis ve věci účasti uchazečů o zaměstnání na dobrovolnické práci. K této záležitosti jsme si vyžádali stanovisko odboru 52 - pracovně právní legislativy a kolektivního vyjednáváni a na základe tohoto stanoviska Vám sdělujeme následující.

Příkazní smlouva sjednaná podle občanského zákoníku nemůže být považována za obdobu pracovněprávního vztahu. Je nutno vyjít z projevu vůle obou účastníků, která směrovala ke sjednání občanskoprávního vztahu mimo oblast pracovního práva. Za obdobné vztahy lze považovat pouze takové vztahy, které vznikají v procesu závislé činnosti mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem za podmínky, že zákoník práce upravuje působnost svých ustanovení i na tyto vztahy (např. výkon veřejné funkce — starosta obce).

S tímto stanoviskem bude neprodleně seznámen i Úřad práce v Uherském Hradišti, neboť jeho postup v této záležitosti považujeme za chybný. Doufáme, že přes tuto zkušenost bude i nadále pokračovat spolupráce s úřadem práce a to i v případě dobrovolnické práce a účasti uchazečů na této aktivitě. Jsme si plně vědomi, že pro uchazeče o zaměstnáni je toto přínosem a může pro něj znamenat i následně získání trvalého pracovního uplatnění.

S pozdravem
Ing. Jan Kasnar, CSc.
Vrchní ředitel správy zaměstnanosti

Postup úřadu práce však nebral ohled na toto stanovisko s tím, že výklad zákona Ministerstva práce a sociálních věcí není pro ně závazný. Tato konkrétní kauza se pak po následné medializaci řešila dohodou zúčastněných stran. V roce 2001, aby k podobným případům nedocházelo, protože dobrovolnický program pro nezaměstnané byl vyhodnocen jako úspěšný a ministerstvo mělo zájem na jeho pokračování, vydalo ministerstvo následující oznámení pro úřady práce:

Letošní rok byl OSN vyhlášen Mezinárodním rokem dobrovolníků v jehož rámci je konána řada aktivit realizovaných zejména prostřednictvím dobrovolnických sdružení nebo neziskových organizaci. Ministerstvo práce a sociálních věcí - Správa služeb Zaměstnanosti zaujala k dobrovolnické práci s jejímu vztahu k vedení občanů v evidenci uchazečů o zaměstnání níže uvedené stanovisko.

Platné právní předpisy zatím neobsahují konkrétní úpravu „dobrovolnické práce", ze které by jednoznačně vyplývalo, v jakém právním vztahu je vykonávána. Proto je třeba výkon této činnosti posuzovat nejspíše podle občanského zákoníku. Z toho dále vyplývá, že dobrovolnická práce, za kterou není poskytována odměna, není překážkou pro zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, pokud nebrání uchazeči v plnění jeho povinností vyplývajících se zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Pokud se týká hmotného zabezpečení poskytovaného úřadem přece, je třeba, aby pro jeho přiznání uchazeč o zaměstnání splnil podmínky stanovené zákonem o zaměstnanosti.

Podepsán Ing. Jan Kasnar, CSc.
Vrchní ředitel SSZ

Tato zkušenost ukazuje, že to, co se na vrcholné úrovni státní správy může jevit jako jistá záležitost, na nižších úrovních a ve styku úřadů s občany se mnohdy vykládá zcela opačně. Existují proto obavy ze strany neziskového sektoru, aby se nový zákon o dobrovolnické službě nestal v rukou úředníků nástrojem k omezování dobrovolníků, či jejich organizací pomocí administrativních bariér. Zákon totiž má některé slabiny, na které bylo poukázáno již v diskuzi k návrhu zákona na stránkách Dobrovolnik.cz.

3.2. POZITIVA A SLABINY NOVÉHO ZÁKONA

Zákon o dobrovolnictví se začal tvořit v průběhu Mezinárodního roku dobrovolníků 2001 za podpory tehdejší vlády. Byl vytvořen národní výbor pro Mezinárodní rok dobrovolníků za čestného předsednictví premiéra Miloše Zemana a výkonného předsednictví ministra práce a sociálních věcí Vladimíra Špidly. Pod jeho vedením byl vypsán grantový program podporující rozvoj dobrovolnictví a začala práce na přípravě prvního zákona upravující podmínky dobrovolné činnosti v ČR. Přitom byla vůle předložit návrh zákona k projednání do parlamentu co nejdříve. Na návrhu zákona pracovala skupina složená z právních expertů úřadu vlády, zástupců neziskových organizací a nezávislých odborníků.

Idea zákona je založena na skutečnosti, že ve společnosti budou vždy existovat skupiny lidí, které potřebují pomoc druhých, nebo které se ocitají v krizových situacích bez vlastního zavinění a nejsou schopni si pomoci vlastními prostředky. Na druhé straně existují i lidé, kteří podle svých schopností a možností nabízejí potřebnou pomoc. Dobrovolná činnost nemá nahrazovat státní péči o sociální soudržnost, ale jednat v situacích, ve kterých by intervence státu nebyla efektivní, nebo dokonce vůbec možná. Tyto zásady jsou tedy v souladu s principem subsidiarity a tvorbou sociálně udržitelného prostředí uplatňovanými v zemích Evropské unie.

Rozsah platnosti zákona nepokrývá všechny druhy dobrovolnické činnosti. Jeho hlavním účelem je definovat podmínky, za kterých stát podporuje dobrovolnickou službu organizovanou podle pravidel v něm uvedených. Dobrovolná služba je v návrhu zákona definována jako aktivita, kterou dobrovolník nabízí svou pomoc lidem patřícím k některé z vyjmenovaných skupin (nezaměstnaní, sociálně slabí, mentálně nebo tělesně hendikepovaní, senioři, příslušníci národnostních menšin, imigranti, propuštění vězni, narkomani a oběti domácího násilí). Dále pomoc při odstraňování následků přírodních či humanitárních katastrof, péče o životní prostředí a kulturní památky, charitativní akce a sbírky, účast v mezinárodních a rozvojových programech a projektech.

Dobrovolníkem může být osoba starší 15 let, dobrovolná činnost musí být podložena smlouvou s akreditovanou organizací a musí být prováděna mimo pracovní či studijní povinnosti dobrovolníka. Problematickým bodem může být §3, odst. 2), který praví, že dobrovolník vykonává dobrovolnickou službu na základě smlouvy uzavřené s vysílající organizací. Tato smlouva musí být písemná v případě dlouhodobé služby, či krátkodobé služby v zahraničí. To může vytvářet dojem, že pro jakoukoli dobrovolnou službu musí být uzavřena mezi dobrovolníkem a vysílající organizací smlouva. Jelikož vysílající organizace musí být akreditována, znamenalo by to, že by dobrovolník v každém případě musel vyhledat takovou organizaci a uzavřít s ní smlouvu, i když by se jednalo o jednorázovou výpomoc. Již se objevily instituce, které po dobrovolnících takovou smlouvu požadovaly, i když zákon začíná platit teprve od 1.1.2003.

Za důležitý bod naopak považujeme zakotvení práva dobrovolníka na pokrytí jeho výdajů spojených s přípravou a výkonem jeho dobrovolné služby jako jsou cestovní náklady, kapesné apod. Udělovat akreditaci bude vybraným organizacím Ministerstvo vnitra. Na jejím základě budou tyto provádět výběr, výcvik a registraci dobrovolníků a vysílat je do hostitelských organizací, do místa výkonu jejich dobrovolnické činnosti. Stát by potom uhrazoval část nákladů na tento proces. Jako organizace přijímající dobrovolníky by mohly fungovat i články státní správy a místní samosprávy. Dobrovolníci registrovaní tímto způsobem budou mít status osob účastnících se dlouhodobé dobrovolné služby a budou zahrnuti mezi ty občany, kterým stát platí zdravotní a sociální pojištění. Doba dobrovolné činnosti se jim bude započítávat jako doba zaměstnání pro účely výpočtu podpory v nezaměstnanosti apod.

Vysílající (akreditovaná) organizace je zodpovědná za pojištění dobrovolníků a za dodržení podmínek, za kterých bude dobrovolník provádět svoji činnost a které nesmějí ohrozit zdraví či život dobrovolníka. Akreditovaná organizace bude také sjednávat smlouvu zahrnující podmínky dobrovolné činnosti (např. ubytování, vyhodnocování apod.) s organizací, ve které bude dobrovolník provádět svou činnost.

Součástí zákona jsou změny v předpisech dotčených jeho platností, které se týkají zdravotního, sociálního a důchodového pojištění, zaměstnanosti a daní. Na základě těchto změn nebudou příjmy nabyté v souvislosti s výkonem dobrovolné služby podléhat jakémukoli zdanění.

Vytvořením prováděcích předpisů, pravidel pro akreditaci, výběr organizací a jejich následnou akreditací bylo pověřeno Ministerstvo vnitra ČR. To v současné době pracuje na vytvoření akreditační komise, jejího statutu a jednacího řádu. Současně bude umožněno neziskovým organizacím tento proces připomínkovat.

4. Poučení z kauzy

Rychlé vypracování a přijetí zákona o dobrovolnické službě ukázalo, že stát je za určitých okolností ochoten a schopen podporovat neziskový sektor. Pozitivní bylo také zapojení zástupců neziskového sektoru do připomínkovacího řízení. Svou roli v tomto případě sehrál jistě mezinárodní tlak a medializace problematiky v souvislosti s Mezinárodním rokem dobrovolníků a fakt, že přijetí zákona nestály v cestě zájmy žádné z vlivových skupin.

Na druhou stranu sami předkladatelé uznávali, že konečná podoba zákona není ideální, že nedává jednoznačné vodítko pro praxi úřadů, které, jak jsme viděli, mohou předpisy vykládat i proti jejich záměru, pokud není explicitně vyjádřen. Bylo však shledáno účelným přijmout zákon co nejrychleji dokud je příhodný čas raději v nedokonalé formě, než riskovat, že nový parlament projednávání zákona odloží, anebo zamítne.

5. Očekávaný vývoj

Jak bude zákon v praxi fungovat, záleží na procesu aplikace, kterým je pověřeno Ministerstvo vnitra. Dosavadní vývoj naznačuje, že pověření úředníci mají ochotu vést dialog s neziskovým sektorem, jehož se zákon nejvíce týká. Proto bude také důležité, jak zástupci neziskových organizací k této možnosti přistoupí. Při vhodném naplnění záměru zákona, by pak mohlo dojít ke značné stimulaci rozvíjejícího se dobrovolnického hnutí v ČR. Toho by bylo možno využít při řešení problémů nezaměstnanosti a sociálního vyloučení, při účasti našich dobrovolníků v rozvojové pomoci, a při vypořádávání se s následky živelných katastrof.

Ing. Vojtěch Tutr
Hestia – Národní dobrovolnické centrum


DISKUSE - KOMENTÁŘE:

25. 2. 2010
25. 2. 2010

Projekt podpořil

EUNROS
Projekt Informační servis pro NNO byl podpořen programem Evropské unie Phare – Rozvoj občanské společnosti

Služby Econnectu

ToolkitUnavuje vás tvorba www stránek v HTML?
Nemá váš webmaster čas na jejich aktualizaci?
S publikačním systémem TOOLKIT to zvládnete SNADNO, RYCHLE A SAMI:
VYZKOUŠEJTE ZDARMA!
vytisknoutvytisknout
Logo Econnectu Easy CONNECTion - snadné spojení mezi lidmi, kteří mění svět
Webhosting, webdesign a publikační systém Toolkit - Econnect
Econnect,o.s.; Českomalínská 23; 160 00 Praha 6; tel: 224 311 780; econnect@ecn.cz